Je zarážející, kolik shodných rysů najdeme mezi současným vývojem v Evropě a Velkou depresí ve 30. letech. Nezaměstnanost se šplhá do rekordních výšin, a to zejména v segmentu mladých. Rozšířená je finanční nestabilita, roste podpora extrémistických stran na pravé i levé části politického spektra. Charles Kindleberger se ve svém díle napsaném před 40 lety zaměřil na to, že Velká deprese měla významný mezinárodní a zejména evropský rozměr. Byla to totiž právě Evropa, kde se deprese často projevila nejbolestivěji jak na ekonomické, tak na politické úrovni. A bylo to opět v Evropě, kde měla neexistence centrální vlády či centrální banky nejhorší důsledky. V době, kdy Kindleberger přednášel, jsme ale rozuměli tak polovině toho, co říkal, a Paul Krugman jednou napsal, že jeho přednášky ho téměř odradily od toho, aby studoval mezinárodní ekonomii.
Z toho, co Kindleberger učil, nyní vystupují do popředí tři témata. Prvním z nich je panika definovaná jako náhlý nával strachu vedoucí k extrémnímu chování. Ta je podle něho pro finanční trhy typická a nesouhlasil se svým názorovým protivníkem Miltonem Friedmanem, který tvrdil, že spekulace nemůže mít destabilizující účinek. Zatímco podle Friedmana spekulanti, kteří špatně odhadnou hodnotu aktiv, nakonec musí svou činnost ukončit, Kindleberger byl přesvědčen, že trhy mohou aktiva oceňovat iracionálně po velmi dlouhou dobu a živit tak sebenaplňující se cykly boomu a deprese.
Kindleberger také poukazoval na možnost mocně se šířící nákazy. Příkladem pro něj byl vývoj v roce 1931, kdy vypukla krize na relativně nedůležitém trhu ve Vídni, pak se ale začala šířit do Berlína, Londýna a New Yorku. Fungovalo přitom několik přenosových kanálů – depozita německých bank ve Vídni, vztahy německých a britských obchodních bank a v neposlední řadě psychologické vazby. Podobně může dnes osud Řecka ohrozit celou eurozónu.
Tím se dostáváme ke třetímu bodu, kterým je význam hegemonie, neboli existence subjektu, který má rozhodující vliv a moc nad ostatními. Kindleberger se domníval, že jádrem problémů Evropy a celého světa ve 20. a 30. letech byla absence takového subjektu, neboli dominantní ekonomické síly, která by byla ochotná a schopná stabilizovat výdaje v globálním měřítku, či alespoň v Severní Americe. Velká Británie v té době již na takovou funkci neměla dost zdrojů. A Spojené státy, které se stávaly novou supervelmocí, ještě nechápaly, že obnovení stability od nich tuto roli vyžaduje. Namísto toho se jednotlivé země uchýlily k ochraně svých vlastních zájmů a zájmy světové ekonomiky pro ně byly podružné.
Mohli bychom doufat, že jsme se z výše uvedeného poučili. K našemu nemilému překvapení se ale díváme na to, jak se v Evropě navrací vývoj, který tu byl již v roce 1931. Opět je tu široce rozšířená panika a neexistuje subjekt, který by jednal i v zájmu menších zemí a celého mezinárodního systému a stabilizoval by finanční toky a výdaje v evropské ekonomice. ECB se domnívá, že k uvedenému nemá mandát a že musí jen mechanicky hlídat inflaci. Svůj inflační cíl navíc vnímá jako strop.
EU je zase sdružením mnoha zemí, pro které je těžké najít konsenzus ohledně dalších kroků. A když se to někdy podaří, postup je velmi pomalý, zatímco krize postupuje rychle vpřed. Potenciálním hegemonem je i německá vláda, která by mohla například podpořit ECB v razantních krocích, či financovat Marshallův plán pro Řecko. Německo ale při každé příležitosti opakuje, že větší roli, než jakou má dnes, už hrát nemůže. Navíc jeho minulost ztěžuje růst jeho vlivu a schopnost podniknout jednostranné kroky. MMF pak není dostatečně finančně silný a asijské země se domnívají, že evropské problémy musí být vyřešeny v Evropě. Nakonec je tu americká vláda a Fed. Ty ale mohou situaci sledovat jen zpovzdálí. Vláda nemá zdroje a žádná obdoba Marshallova plánu nepřijde.
Vidíme tak, jak se severoatlantický svět propadá níž a níž kvůli nefunkčnímu politickému systému v USA a neochotě evropských vládnoucích elit k tomu, aby přesvědčili voliče, že musí být podniknuty stabilizační kroky.
Uvedené je výtahem z „New preface to Charles Kindleberger, The World in Depression 1929-1939“, autory jsou J. Bradford DeLong a Barry Eichengreen.
(Zdroj: VOX)