Ať již se Řecku podaří vyjednat velkou změnu podmínek pomoci nebo ne, země zůstane uvězněna v hluboké recesi. Ani volby tak jeho situaci výrazně nezměnily, zůstává nadále velmi málo konkurenceschopné, mezinárodní společnosti se z této země urychleně stahují, důvěra podniků i spotřebitelů kolabuje. Pozornost se ale se stejnou intenzitou upírá rovněž směrem k Itálii a Španělsku. A možná i k Německu.
Německo samozřejmě zůstává v této krizi nejdůležitějším hráčem. Jedna z klíčových otázek zní, zda bude ono samotné schopno vyhnout se výraznému zpomalení v situaci, kdy rostou sociální a politické tenze jak v Itálii, tak ve Španělsku. Německo v tomto smyslu čelí dvěma hlavním hrozbám: Prohlubující se recese v celé eurozóně a zpomalení růstu rozvíjejících se trhů. První faktor podle všeho již Německo ovlivňuje, což je patrné na prudkém propadu exportů do eurozóny. Německý produkt v prvním čtvrtletí tohoto roku vzrostl o 0,5 %, bylo to však výsledkem exportů do rozvíjejících se zemí. Ty ale nyní také zpomalují.
Exporty představují 50 % německého HDP, zatímco například u Francie to je jen 27 %. Exporty do eurozóny v roce 2003 představovaly 45 % celkových vývozů, v roce 2011 to bylo 40 %. Čína představuje 6 % a celá Asie 15 % vývozů. Pokud čínský růst zpomalí z 9,2 % dosažených v minulém roce na 7,5 %, bude to mít velký přímý i nepřímý vliv také na Německo. Synchronizace globálního cyklu totiž roste, příčinou jsou zejména úzce propojený globální bankovní systém a globální podmínky na trzích s likviditou.
Předpokládejme, že slábnoucí rozvíjející se trhy a recese v eurozóně sníží německý růst z 3 % dosažených v loňském roce na letošních 0,5 %. Německá ekonomika si doposud i přes krizi vedla velmi dobře a Němci její důsledky přímo nepocítili. To je samozřejmě v přímém protikladu se zkušeností na jihu Evropy. Angela Merkelová tak měla dlouhodobě silnou domácí podporu, což jí spolu s její silnou vyjednávací pozicí v celé Evropě umožňovalo udávat celkový směr. To i přesto, že stál na mylných předpokladech a že celkově byla její politika naprostým neúspěchem. Merkelová s ECB tak nesou velkou zodpovědnost za to, že se celá eurozóna dostala na pokraj kolapsu.
Pokud by si ale Německo přestalo užívat vysokého růstu, podpora Merkelové by slábla a mohly by nastat změny na politickém poli v Německu a ve směru, kterým se ubírá celá Evropa. Němci by mohli pochopit, jak vysoká bude cena za pasivitu a neochotu činit potřebné kroky. Týká se to eurodluhopisů, mandátu ECB, bankovní unie a nakonec i schopnosti EU vybudovat potřebné instituce.
Uvedené je výtahem z „Angela’s Ashes: Could a Slowdown in German Growth Save the Euro?“, autorem je William Oman z Roubini Global Economics.
(Zdroj: EconoMonitor)