Harry Markowitz: Hrabivost je člověku vlastní

Jste duchovním otcem moderní teorie portfolia, pro niž je charakteristické zaměření na třídy aktiv. Říká se, že finanční krize byla výjimečná, jelikož prakticky všechny třídy aktiv zamířily dolů ve stejný čas. To prý dokonce činí vaši teorii částečně neplatnou.

Ale z pohledu mé teorie se nic nečekaného nestalo. Třídy aktiv zamířily dolů tak, jak se dá předpokládat. Teorie počítá s tím, že jednotlivé třídy aktiv míří dolů různě. To se také stalo. Akcie společností s vysokou kapitalizací spadly o 38 procent, podnikové dluhopisy o pět procent, ty takzvané rozvíjející se ekonomiky o 60 procent.

Ale kritici říkají, že právě proto, že všechny třídy aktiv zamířily najednou takhle dolů, se ukazuje, že vaše teorie portfolia není univerzálně platná.

Jak jsem řekl, třídy aktiv zamířily dolů, jen různými tempy. Tak, jak se čekalo. Ale pamatujme, teorie portfolia nám neurčuje jako optimální jediné portfolio. Pro někoho bude optimální vyšší výnos při vyšším riziku, pro jiného nižší výnos při nižším riziku. Záleží na tom či onom investorovi, zda dlouhodobě preferuje vysoké riziko a vysoké výnosy, nebo se spokojí s nízkými výnosy při nízkém riziku. Záleží na každém, s jakým portfoliem je takříkajíc ochoten žít. Investor s větším apetitem po riziku sice v krizi, jako byla tato – a takové krize nastávají – ztratí více než někdo opatrnější, ale v průměru dlouhodobě také vydělá více než ten opatrnější, který se během krize tolik nepropadl.

Říkal jste, že takové krize nastávají. Ani tato tedy nebyla nijak zvlášť výjimečná?

Rok 2008 nebyl extrémní, nebylo to nic historicky mimořádného, nebyla to žádná černá labuť, jak říká Nassim Taleb. Když se podíváte na graf – na roční výnosy akcií velkých společností, rok 2008 nejen, že nebyl nijak mimořádný, mimořádně zlý, nebyl dokonce ani nejhorší. Za období od roku 1926 se dělil o druhé místo mezi nejhoršími roky.

Který rok byl nejhorší?

Nevím to z hlavy, možná 1932 nebo 1933. Nikoli ovšem 1929, neboť až do října toho roku šly kursy nahoru. V roce 1929 byly špatné dny, ale těžké roky nastaly až pak. Také rok 1937 nebyl příliš dobrý.

Co si myslíte o té Talebově teorii? Je nyní velmi populární.

Existují dny černých labutí, ale nikdy nenastal celý rok černé labutě. Nastávají mimořádně špatné dny, ale nikdy ne mimořádně zlé roky. To ale znamená, že jestliže je někdo tak hloupý, že své portfolio značně zapákuje (investuje s vysokým podílem vypůjčených prostředků, pozn. red.) vycházeje z předpokladu, že událost černé labutě nikdy nenastane, ani během určitého dne, může tak přijít během jednoho – mimořádně zlého – dne, „dne černé labutě„, o obrovské peníze.

Jak se proti takovým propadům bránit?

Udržovat přiměřené portfolio akcií a dluhopisů, třeba v poměru 60:40. Dám příklad. Řekněme, že si investor spoří v uvedeném poměru na penzi. Řekněme, že má milion dolarů, které rozdělí tak, že dá 600 tisíc na akcie a 400 tisíc na dluhopisy. Předpokládejme, že ty dluhopisy jsou padesát na padesát podnikové a vládní. Podnikové půjdou v krizi dolů, vládní nahoru, ze 600 tisíc v akciích se stane v krizi 400 tisíc. 400 tisíc v dluhopisech ale zůstane. Místo milionu tak má 800 tisíc. Jeho poradce by mu měl říci, že to se prostě stát může – možná nebude moci odejít do penze za takových podmínek, jaké si vysnil, možná bude muset pracovat o rok, dva déle. Ale dívejte, index Standard & Poor's 500 už umazal velmi podstatnou část ztrát z doby finanční krize, takže pokud ten investor neudělal nic výjimečně hloupého, není nijak zvlášť poškozen. Tím chci říci, že rok 2008 zanechal značný zásek, ale zaplakali zejména ti, kteří neuváženě riskovali a extrémně se zapákovali.

Dokončení článku najdete na http://www.finmag.cz/clanek/22011/harry-markowitz/