Lidé bojují s pověrčivostí různě. Někteří zůstávají v pátek třináctého celý den raději doma. Řada těch, kteří se odváží mimo domov, nelétá letadlem, nejezdí autem, vychází z domu pravou nohou, vyhýbá se kanálům, má hrůzu, že jim přeběhne černá kočka přes cestu, nosí s sebou různé talismany a rituální voodoo panáčky, třikrát za sebe hází sůl… Obě skupiny jsou ale vděčným terčem těch, kteří si na pověrčivosti založili své podnikání. Kudy ovšem vede linie mezi pověrčivostí, která často hraničí s lidskou blbostí, a právní odpovědností osob poskytujících služby v této oblasti?

Odpovědnost esoteriků

Obvykle jde o poskytovatele různých esoterických služeb, výkladem karet a sestavováním horoskopů počínaje, interpretací snů pokračuje a předpovídáním budoucnosti konče. Z pohledu práva se jedná o poskytování služeb osobního charakteru, respektive o podnikatelskou činnost, se kterou je pochopitelně spojena i odpovědnost za výkon této činnosti. Pokud si tedy pověrčivá osoba zakoupí „zaručeně účinnou“ králičí pacičku, která ji má dle výslovného prohlášení prodejce ochránit před negativními účinky pátku třináctého, pak prodejce odpovídá za deklarované vlastnosti jako kterýkoli jiný prodejce zboží a služeb.

Jinak řečeno: kupující by se teoreticky mohl, a to i u soudu, domáhat vrácení peněz, pokud by amulet pro štěstí nefungoval a vykazoval vady oproti vlastnostem zboží ve smlouvě výslovně vymíněným. Teoreticky proto, že důkazní břemeno by v případě soudní pře leželo na něm. Pověrčivá osoba by musela prokázat, že prodávající deklaroval předmětné účinky amuletu, dále že amulet tyto účinky ani přes správné používání dle návodu prodejce nezaručoval, že kupující amulet řádně a včas reklamoval a po marném uplynutí lhůty pro vyřízení reklamace od kupní smlouvy odstoupil. Výši kupní ceny amuletu a případné náklady na jeho reklamaci by rovněž kupující musel prokázat, což nemusí být úplně lehká věc. Kolik pověrčivců si asi koupilo kočičí pracku či „magický přívěšek“ oproti daňovému dokladu? Otázka taky je, kolik z nich by se šlo následně dobrovolně přiznat k soudu k vlastní hlouposti. Proto tyto soudní spory zůstávají spíše v rovině teorie.

Záhadný pan Rasmussen

Pozor ještě na jednu věc: Hodláte-li se přece jen coby nespokojený zákazník obrátit na soud, je třeba si pohlídat řádnou identifikaci osoby žalovaného. Kartářka, která si bude taroty pořizovat pod svým občanským jménem, se bude vůči vám patrně prezentovat jako tajuplná Damiana. Stejně tak věštec bude v právním styku při koupi křišťálové koule vystupovat pod svým skutečným jménem a příjmením, byť v inzerci na výklad budoucnosti bude figurovat jako záhadný Mister Rasmussen. Jestliže však klient zažaluje Mr. Rasmussena za to, že mu rada jasnovidce způsobila škodu (což už údajně tuzemské soudy také řešily), bohužel narazí. Pro označení žalovaného subjektu je totiž třeba uvést obchodní jméno, které se dle stávající právní úpravy kryje se jménem a příjmením fyzické osoby. V opačném případě by se jednalo o žalobu podanou proti neexistujícímu subjektu a soud by tak neměl jinou možnost, než řízení po marné výzvě k opravě žaloby zastavit.

A jak je to s reklamou?

Zajímavá je i otázka reklamy vztahující se k „pověrčivému“ zboží. Výslovně si pověrčivosti všímá Kodex reklamy, který vydala Rada pro reklamu a který obsahuje základní etická pravidla, jež by měla reklama v tuzemsku splňovat. Poslední kapitola Kodexu upravuje reklamu na zásilkový prodej, s níž se každý z nás může setkat například v podobě letáků v poštovní schránce či inzerce v bulvárních magazínech mdlejšího rozumu. Ne každý tuší, že podle Kodexu je reklama na zásilkový prodej kouzel pro štěstí, maskotů či jiného zboží snažícího se zneužívat pověrčivost nepřípustná.

Dobrá zpráva nakonec, milí investoři. Jste-li pověrčiví a bojíte-li se pátku třináctého, můžete si oddechnout. Ten dnešní je třetím a posledním v tomto roce. Příští pátek třináctého nás čeká až příští rok v září.