Určit, jaký soud má rozhodovat spor, v němž jde o zásah do osobnostních práv články na internetu, není snadné. Internet se jako globální síť vzpírá státním hranicím, které ale soudy musejí respektovat. Pomoci by mělo jedno rozhodnutí Soudního dvora EU.
Olivier Martinez je francouzský herec, který svého času randil se známou australskou zpěvačkou Kylie Minogue. Jejich vztah samozřejmě neunikl pozornosti světových bulvárních médií, která se párem zabývala, i když se partneři před několika lety rozešli. Britský deník Sunday Mirror na svém webu přinesl zkraje roku 2008 zprávu s titulkem „Kylie Minogue znovu chodí s Olivierem Martinezem“. To se Francouze (a jeho otce) natolik dotklo, že před francouzským soudem zažalovali britskou společnost MGN, vydavatele zmíněného deníku.
Jenže francouzský soud si nebyl zcela jistý, jestli má podle příslušných evropských předpisů právo ve věci rozhodovat. Obrátil se proto na Soudní dvůr Evropské unie s dotazem, jak vykládat pravidla v evropské směrnici, pokud se chce poškozená osoba domáhat ochrany v členském státě EU, byla-li poškozena informacemi webového portálu, jehož vydavatel sídlí v jiném státě EU.
Soudní dvůr jeho dotaz spojil s velmi podobnou otázkou, kterou v jiné věci položil v téže době německý soud. A došel k následujícímu závěru: podstatné pro posouzení porušení osobnostních práv prostřednictvím internetu je určení místa, kde má údajný poškozený takzvané centrum svých zájmů. Co to přesně je, soudci neřekli, nicméně zmínili, že jím nejčastěji bude místo obvyklého bydliště poškozeného, jeho profesní činnosti či jiné prokázané vazby k danému místu (státu). V případě Oliviera Martineze to znamenalo, že o jeho sporu s britským vydavatelem mohl rozhodovat i francouzský soud.
Internetová všudypřítomnost
Soudci také poukázali na zjevnou zvláštnost internetu, kterou je jeho „všudypřítomnost“. S obsahem článku, který zveřejní internetový vydavatel, se můžou ihned seznámit lidé prakticky po celém světě. A to bez ohledu na to, zda vydavatel (resp. provozovatel webu) chtěl, aby se informace k lidem jinde než v jeho „mateřském“ státě dostala.
Závěry rozhodnutí lucemburských soudců se tedy dají shrnout jednoduše: pokud o vás napíšou média článek na internetu, který se vás dotkne, můžete se buď domáhat po provozovateli webu náhrady celé nemajetkové újmy ve státě, kde provozovatel sídlí, nebo v zemi, v níž máte „centrum svých zájmů“. Kromě toho – bez ohledu na rozhodnutí ve věci herce Martineze – se v takovém případě smíte soudit i v tom členském státě EU, kde byla informace zveřejněná na internetu přístupná. Takový soud smí ale rozhodovat ne o celé újmě, nýbrž jen o té, kterou jste v tomto státě utrpěli. Toto pravidlo přinesl Soudní dvůr už dříve.