Možnost žádat po státu náhradu škody způsobenou při výkonu veřejné moci asi nikoho nepřekvapí. Pro řadu lidí může být ale novinka, že vedle skutečně vzniklé škody se podle zákona dá domáhat i přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Nese to s sebou ale otazníky, které by měli zákonodárci brzy odstranit.
Zadostiučinění je možné požadovat bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena majetková škoda či nikoli. Podmínkou je totiž způsobení nemajetkové újmy člověku či obchodní společnosti porušením jejího práva. Takovou újmou může být například nepřiměřeně dlouhé soudní řízení. Právo je porušeno také tehdy, pokud příslušný státní úřad nevydal rozhodnutí nebo neučinil jiný úkon v zákonem stanovené lhůtě.
Zadostiučinění se obvykle poskytuje v přiměřené výši v penězích. Přihlédne se u toho k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k újmě došlo. Mezi konkrétní zkoumané okolnosti patří třeba význam předmětu řízení pro poškozeného, ale i míra aktivity dotčené osoby v řízení a její podíl na průtazích. Zřídkakdy je proto výše odškodnění předem očekávatelná. Například Nejvyšší soud nedávno sjednotil mantinely pro přiměřené odškodnění za nezákonnou vazbu (500 až 1 500 korun za každý den vazby) nebo za průtahy v soudním řízení (15 000 až 20 000 korun za rok).
Není jasné, kam se obrátit
Ačkoliv kompenzace za vzniklou nemajetkovou újmu náleží v Česku poškozeným již více než šest let, dosud není úplně zřejmé, jak o ni požádat. Hlavně není jasné, zda je předtím, než se člověk obrátí na soud, nutné nárok uplatnit u „příslušného orgánu“. Tak je tomu totiž u požadavku na náhradu majetkové škody. Příslušným orgánem bývá zpravidla ministerstvo spravedlnosti, případně jiný zákonem určený úřad. Projednání u nich je nutnou podmínkou, bez níž není vůbec možné soudní žalobu na náhradu majetkové škody podat.
Nejistotu zatím příliš neodstranily ani soudy, protože se k této otázce staví dost rozlišně. Zatímco některé z nich předchozí neuplatnění zadostiučinění u příslušného orgánu opomíjejí, jiné je naopak považují za neodstranitelný nedostatek soudního řízení. Otazníky ohledně toho, jak a kde přesně se odškodného domáhat, vedou k obavě z promlčení. Nemajetková újma se totiž (na rozdíl od majetkové škody, kde platí zásadně lhůta tříletá) až na výjimky promlčí již uplynutím šesti měsíců ode dne, kdy se poškozený o vzniklé nemajetkové újmě dozvěděl nebo od skončení řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu.
Napravit by to ale měla novela, která nyní leží v Parlamentu a v níž by mělo být jasně řečeno, že náhradu nemajetkové újmy za porušení práva orgánem veřejné moci bude také nezbytné nejprve uplatnit u příslušného úřadu. Teprve pak, nebude-li nárok plně uspokojen v šestiměsíční lhůtě, bude možné obrátit se na soud.