Základním dokumentem olympijských her je Olympijská charta, která představuje soubor základních principů, pravidel a řádů olympijského hnutí a olympismu. Poslední platná verze Olympijské charty byla Mezinárodním olympijským výborem schválena 8. července 2011. Ustanovení článku 61 odst. 2 Charty stanoví, že veškeré spory vzniklé v rámci konání olympijských her nebo v jejich souvislosti řeší v souladu s Kodexem sportovních arbitráží výlučně Arbitrážní soud pro sport. Rozhodčí řízení přitom představuje řešení sporu, které je pro účastníky řízení závazné a konečné, neboť možnost domáhat se soudního přezkumu rozhodčího nálezu je velmi omezená.

Nejznámější český protest na olympijských hrách

Mezinárodní Arbitrážní soud pro sport („The Court of Arbitration for Sport“ neboli CAS) se sídlem v Lausanne, který byl zřízen Mezinárodním olympijským výborem v roce 1983, plní roli jakéhosi nejvyššího arbitra ve sportovních sporech. Od roku 1996 zřizuje na olympijských hrách speciální ad hoc tribunály, které jsou schopné řešit spory během 24 hodin.

Z českého pohledu je patrně nejznámějším případem, který tato rozhodčí instituce řešila, aféra hokejového turnaje v rámci olympijských her v Naganu v roce 1998, na kterých čeští hokejisté získali zlatou medaili. Do poslední chvíle nebylo jasné, zda česká hokejová reprezentace nastoupí ve čtvrtfinále proti mužstvu USA, nebo Běloruska. Po ukončení zápasů v základní skupině totiž vyšlo najevo, že obránce Ulf Samuelsson, který nastoupil za švédský tým, předložil neplatný švédský pas. Patrně pozapomněl, že během svého působení v NHL přijal americké občanství, a automaticky tak ztratil občanství švédské. Podle pravidel Mezinárodní hokejové federace byly všechny zápasy Švédů kontumovány, v důsledku čehož se zařadili na poslední místo skupiny.

Kontumaci výsledků protestem napadla ruská výprava. Coby vítězové své skupiny si Rusové vybojovali právo nastoupit proti přijatelnějšímu soupeři z Běloruska, který měl ale po kontumaci připadnout českým hokejistům, zatímco Rusy nově čekal zápas proti silnějším Švédům. Mezinárodní hokejová federace protest uznala, výsledky již odehraných utkání ponechala v platnosti a hráče Samuelssona z turnaje vyloučila. Proti tomu se však odvolala česká i švédská strana a spor se dostal až před ad hoc tribunál Arbitrážního soudu pro sport. Ten rozhodl podle „olympijských ideálů pravidel fair play“ a odvolání odmítnul. Údajně konstatoval, že český tým se švédským neprohrál a kontumací by získal neodůvodněnou výhodu.

Ukrajina o dvě příčky dolů

Ale zpět na olympijské hry do Londýna k neobvyklému konci finále družstev mužů ve sportovní gymnastice, které se odehrálo před pár dny a v němž zvítězilo družstvo Číny. Celých patnáct minut se výpravy Velké Británie a Ukrajiny těšily z druhého a třetího místa. O tomto výsledku mimo jiné rozhodl nepovedený závěr sestavy jinak vynikajícího Japonce Koheie Uchimury na koni našíř, za který získal poměrně nízkou známku. Tím se japonské družstvo mužů propadlo až na čtvrté místo.

Proti bodovému ohodnocení rozhodčích podala na místě japonská výprava protest k Technické komisi mužů Mezinárodní gymnastické federace a spor o známku v průběhu olympijské soutěže byl na světě. Kontroverzní protest Japonců byl po několika dramatických minutách uznán za oprávněný a poslednímu cvičenci vynesl 7 desetin bodu navíc. Tento malý rozdíl však stačil na to, aby vyhoupl Japonce na stříbrnou příčku, družstvo mužů Velké Británie odsunul na třetí místo a Ukrajině vyfoukl medaili těsně před nosem. Rozhodčí pak sportovní hala, v jejímž hledišti fandili i členové britské královské rodiny, sborově vypískala. A co na to Ukrajina? Zdrceně povzdechla, že 100 metrů představuje v atletice 100 metrů, kdežto v gymnastice někdy pouze 95 a v jiných případech dokonce 105 metrů.

Média obletěla fotografie japonského funkcionáře, který spolu s protestem předává odvolacímu orgánu bankovku vyššího obnosu v dolarech. Schizofrenní české fanoušky, kteří jsou denně masírování korupčními skandály, je třeba uklidnit. Jednalo se o správní poplatek, který je dle Pravidel sportovní gymnastiky Mezinárodní gymnastické federace pro soutěže mužů na olympijských hrách splatný podáním protestu.

Překážka na cestě do finále

České atletické výpravě nepochybně pořádně zatrnulo, když se po doběhu Denisy Rosolové v kvalifikačním závodě v běhu na 400 m překážek žen objevila na informační tabuli zpráva o její diskvalifikaci. Česká atletka si přitom svým velmi dobrým časem vybojovala postup od finále. Rozhodčí však usoudil, že na sedmé překážce vedla při jejím přechodu levou nohu mimo překážku, což odporuje stanoveným pravidlům. Česká výprava podala neprodleně po oznámení verdiktu o diskvalifikaci protest, se kterým nakonec uspěla. I tak však ještě nebylo vyhráno. Diskvalifikací se totiž na místo české závodnice posunula domácí běžkyně Eilidh Childová. Britové již měli připravený opravný prostředek proti rozhodnutí o uznání českého protestu, od kterého však nakonec po zhlédnutí videozáznamu – k úlevě české výpravy – upustili. Česká republika tak bude mít v dnešním finále dvojnásobné zastoupení.

Badmintonové čachry

Až s odstupem času uvidíme, kolik sportovních sporů v souvislosti s letní olympiádou v Londýně bude mít disciplinární či jinou dohru. Londýn už ale zaznamenal několik dopingových skandálů. Pozitivní test měla sportovní gymnastka z Uzbekistánu, k dopingu se přiznala sprinterka z ostrovů Svatý Kryštof a Nevis, svou účast na olympiádě kvůli dopingu musela ukončit i moldavská kladivářka a těsně před olympiádou kvůli dopingu vypadli tři vzpěrači.

Snad největší fiasko ale zaznamenal turnaj badmintonistek ve čtyřhře, které v závěru základních skupin úmyslně ztrácely body proto, aby v dalším zápase nenarazily na silného soupeře. Reálně totiž hrozilo, že se dva páry čínských závodnic utkají již v semifinále. Prohrou tento okamžik chtěly oddálit až na finále. Osm badmintonistek, včetně úřadujících světových šampiónek z Číny, nakonec Světová badmintonová federace z olympijského klání vyloučila. Sportovkyně musely odevzdat akreditační průkazy a opustit olympijskou vesnici.

Verdikt Světové badmintonové federace byl nekompromisní. Závodnice podle ní porušily základní pravidlo badmintonu, které hráči ukládá povinnost vynaložit co největší úsilí pro to, aby v zápase zvítězil, a nedodržely ani olympijský slib složený při slavnostním zahájení her. V duchu olympismu překvapivě zareagovala čínská výprava. Vyslovila politování nad událostí a přiměla vyloučené hráčky i jejich hlavního kouče k veřejné omluvě. Poté čínská badmintonistka Jü Jang oznámila ukončení kariéry, byť dlužno dodat, že tento krok tak jako tak plánovala. Mezinárodní olympijský výbor navíc požaduje po představitelích národních olympijských výborů Číny, Koreje a Indonésie, aby prošetřily trenéry hráček vyloučených z olympijského turnaje. Na skandál hodlá reagovat i Světová badmintonová federace, neboť se ukazuje, že úmyslná prohra nebyla nejspíš ze strany hráček žádným novým trikem, ale spíše taktikou, která byla na světových soutěžích doposud tiše tolerována.

Kontroverzního verdiktu jury se dočkala i korejská šermířka Sin A Lam, které k postupu do finále stačilo v poslední vteřině ubránit remízu. V závěrečné akci byla sice šermířka zasažena, ale ukázalo se, že na tuto akci její soupeřka z Německa potřebovala 1,5 sekundy. Tedy víc, než kolik zbývalo do konce zápasu. I přes protest korejské výpravy však rozhodčí svoje rozhodnutí potvrdili. Rozhozená Korejka pak prohrála i v boji o bronzovou medaili a lépe se nedařilo ani postoupivší Němce, které nakonec zlato uniklo.

Bizarní skandály

 Ostatně i mimo vlastní sportovní klání se odehrávaly nejrůznější skandály a aféry. Řecká trojskokanka si například krátila čekání na první závod psaním urážlivých příspěvků na Twitteru, v nichž se nevybíravým způsobem vyjadřovala o afrických imigrantech. Namísto do bojů o medaile tak byla obratem vykázána domů.

V úvodním turnaji ženského fotbalu pořadatelé prokázali fatální lapsus ve znalosti symboliky jednotlivých účastnických států. Na velkoplošných obrazovkách a v přímém přenosu za nastoupenými reprezentantkami KLDR promítli vlajku znepřátelené Jižní Koreje. Uvědomělá severokorejská reprezentace na protest za urážku symbolu své země z trávníku odešla a vrátila se až po zjednání pořádku.

I česká výprava si koneckonců na vlastní kůži zažila, jak vypadá pořádný kiks pořadatelů. Při slavnostním ceremoniálu vyhlašování vítězů ve střelbě z malorážky žen hlasatel pozval na bronzový stupínek namísto české závodnice Adély Sýkorové čtvrtou Polku Sylwii Bogackou. Naše Adéla logicky zaváhala, nicméně nakonec ke stupni vítězů vyrazila. Čeští fanoušci pohotově zareagovali a hlasitě skandovali jméno skutečné bronzové medailistky.

Úsměvnou nakonec zůstala i záhada nástupu indické výpravy při zahajovacím ceremoniálu. Není totiž úplně zřejmé, jak se podařilo jisté ženě v červené mikině s kapucí kráčet v čele indické delegace. Ta teď nyní požaduje omluvu, neboť žena vyčnívala natolik, že se kamery místo indických sportovců zaměřily právě na ni.

Asi každý bude souhlasit, že adrenalinové vybití na hřišti funguje lépe než v soudní síni. Přejme si tedy, aby právní dohrou skončilo jen minimum sportovních sporů souvisejících s letošní letní olympiádou.