Známý spisovatel Michal Viewegh našel před časem zastání u Ústavního soudu ve sporu s vydavatelem deníku Aha!, který o něm zveřejňoval lživé a pomlouvačné informace. Rozsudek má obecný dopad – důrazně připomněl, že když se někdo vědomě živí publikací nesmyslů, měl by být připraven za to citelně zaplatit.
Jeden z nejpopulárnějších tuzemských spisovatelů požadoval po vydavateli bulvárního magazínu Aha! u českých soudů satisfakci 5 milionů Kč za nepravdivé články, mimo jiné o svých údajných kontaktech s milenkou. Články vydavatel navíc doprovázel patřičně senzacechtivými titulky. Michalu Vieweghovi soudy v předchozích řízeních přiznaly náhradu nemajetkové újmy ve výši 200 tisíc Kč, to se ale spisovateli zdálo nepřiměřeně nízké. Poukazoval hlavně na zjevnou lživost článků, které dle jeho názoru magazín vydával jen za účelem přilákání pozornosti čtenářů. Proto se obrátil na Ústavní soud. Ten neposuzoval, zda vydavatel Aha! o autorovi skutečně napsal nepravdivé informace (obecné soudy už předtím rozhodly kladně), ale zda byla náhrada nemajetkové újmy v penězích adekvátní.
Ústavní soud uvedl, že daná situace je jedním z případů, kdy dochází ke konfliktu mezi ochranou tzv. osobnostních základních práv a právem na svobodný projev. Práva na svobodný projev se ale podle soudců nejde dovolávat, pokud někdo vědomě sděluje nepravdivé informace a názory, které vybočují z mezí obecně uznávaných pravidel slušnosti. To platí hlavně tehdy, kdy je šíření takových informací motivované primárně touhou někoho poškodit a šiřitel se vůbec neobtěžuje pravdivost informace ověřit.
Vydavateli se nesmí lži vyplatit
Co se týče výše náhrady nemajetkové újmy, Ústavní soud zaujal znatelně tvrdší postoj, než bylo zvykem tuzemských soudů předtím. Zjednodušeně řečeno dovodil, že kdo svými názory či zveřejňováním skandalizujících informací cíleně zasáhne do osobnostních práv jiného, musí být připraven nést důsledky svého jednání. To se vztahuje i na subjekty, které mají na zveřejňování lží o druhých „založenou svou marketingovou strategii a dokonce i samotný účel své existence“. Náhrada nemajetkové újmy musí být podle soudců nastavena tak, aby „narušitele“ od jeho jednání odradila. Jinak by se mohlo stávat, že v publikování záměrně nepravdivých zpráv budou vydavatelé pokračovat jednoduše proto, že se jim to vyplatí.
Ústavní soud dovodil, že v případě Michala Viewegha se obecné soudy zmíněnými zásadami neřídily, protože by mu jinak musely přiznat mnohonásobně vyšší náhradu nemajetkové újmy, než jakou mu fakticky přiřkly. Soudci poukázali i na to, že vydavatel použil pana Viewegha jako nástroj pro navýšení zisků, přičemž bezohledně poškodil jeho důstojnost. Proto předcházející rozhodnutí Nejvyššího soudu, Vrchního soudu i Městského soudu v Praze zrušili. Věc musejí soudy znovu projednat, k čemuž by mělo dojít v následujících týdnech až měsících. Se zvědavostí si počkáme na to, zda se z náhrady nemajetkové újmy v řádu malých statisíců korun skutečně stane několikamilionová satisfakce.