Každý má při nákupu potravin priority. Někoho zajímá výlučně kvalita, jiný bere v úvahu i vlastnosti nebo cenu zboží. Vyznat se v označování potravin ale není nic jednoduchého, protože tuto oblast reguluje celá řada právních předpisů včetně legislativy Evropské unie, zákonů a vyhlášek. K tomu si různá sdružení či organizace vytvořily vlastní značky, které se za stanovených podmínek mohou na potravinách také objevovat.

Shrňme si tedy základní fakta. Povinnosti v označování potravin se liší podle toho, zda jde o potraviny balené, nebo nebalené, a také podle toho, kdo je balil. Nejvíc údajů lze zjistit u balených potravin. U nebalených potravin musí být informace umístěna vedle výrobku (například vedle pultu s pečivem či regálu s ovocem a zeleninou), nicméně informací se v takovém případě člověk dozví mnohem méně. Marně byste u nebalených potravin hledali například označení výrobce nebo údaje o jejich složení včetně tzv. „ochucovadel“ a doplňků. Výjimky jsou samozřejmě stanoveny u určitých druhů výrobků, jako je například maso.

Pokud z obalu můžete vyčíst údaje o výrobci, máte štěstí: zákon umožňuje, aby místo toho byl uveden prodejce usazený v zemích EU, či „balírna potraviny“. Významem tohoto pojmu byste ale mohli být překvapeni. Samotný zákon o potravinách ho totiž nedefinuje, ačkoli paradoxně požaduje, aby byl v určitých případech uveden na obalu. Vystačí si pouze s vysvětlením termínu „výroba potravin“, a to vcelku širokým způsobem. Zahrnuje pod něj například čištění, třídění, opracování či zpracování potravin.

Za výrobu se ale nepovažuje zemědělská výroba. Výrobcem tedy zřejmě nebude společnost, která potravinu vypěstovala, ale ta, která ji zpracovala do finální podoby; kde si ji obstarala, se ovšem z obalu nedozvíte. Chcete-li proto znát přesný původ potraviny, až na výjimky (třeba u masa) si musíte vystačit pouze s vyznačením země, z níž produkt pochází. A to také jen někdy: země původu musí být u potraviny (či na jejím obalu) vyznačena pouze v případě, že by její neuvedení uvádělo spotřebitele v omyl.

Bio nebio

Informace, že potravina pochází z geneticky modifikovaných organizmů či je z nich zčásti tvořena, musí být uvedena na obalu nebo vedle nezabalené potraviny také. Ne ale vždycky. Pokud je přítomnost geneticky modifikovaných organizmů nižší než 0,9 % a jsou splněny další podmínky, o této vlastnosti potraviny se nedozvíte. A to ani v případě, že kupujete výrobek označený jako produkt ekologického zemědělství (tzv. bio).  Pokud ale výrobce na obalu dobrovolně tuto nebo jinou informaci uvede, odpovídá za její správnost.

Orientujete-li se na bio výrobky, vězte, že evropská a česká legislativa je upravují poměrně přísně. Použití označení „bio“ podléhá striktním pravidlům a producenti těchto potravin jsou velmi často kontrolováni. Výrobní a distribuční proces těchto výrobků se vyznačuje zejména respektováním a šetrným přístupem k životnímu prostředí a zvířatům a zákazem využívání vstupů, které jsou v rozporu s těmito principy.

Značky jako „Klasa“, „Regionální potravina“, nebo „Český výrobek“ naopak zákonem přímo upraveny nejsou. To, jaký výrobce je smí použít, závisí na majiteli takové značky, který stanoví podmínky a kontroluje jejich dodržování. Majitelem těchto značek bývají subjekty, které chtějí podporovat prodej výrobků s určitými vlastnostmi. Pokud tedy chce člověk zjistit, co si s potravinou, na níž je podobný štítek uveden, kupuje, nejlépe se zorientuje na webových stránkách zastřešující organizace. To samé platí i u značek, které nebyly vytvořeny na lokální úrovni (například fair trade).

Právní předpisy samozřejmě vnášejí do označování potravin jakousi jistotu. Absolutní jistotu, co jí, může ale mít člověk jen tehdy, bude-li nakupovat u „svého“ farmáře, jehož postupy a potraviny bude osobně znát. Otázkou ovšem je, jak moc je to v dnešní hektické době reálné.