Prostředí golfu zřídkakdy tvoří pozadí pro pracovněprávní spory. Při jedné ze soudních pří o neplatnost ukončení zaměstnaneckého poměrů však české soudy na golfovém hřišti rozehrály atraktivní partii.
O co se hrálo? Amatérský golfista byl nadřízeným vyslán reprezentovat firmu do zahraničí. Pracovní cesta spočívala v účasti na světovém finále golfového turnaje, které organizoval důležitý obchodní partner. Namísto chvály však po návratu na golfistu čekal hodinový vyhazov.
Zaměstnavatel ve sporu argumentoval, že na pracovní cestu byl pracovník vyslán zaměstnancem, který k tomu podle vnitřních předpisů zaměstnavatele nebyl oprávněn. Tyto směrnice měl přitom vyslaný pracovník znát a dodržovat. Účastí na služební cestě se tudíž golfista dopustil porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem a zaměstnavatel se s ním mohl okamžitě rozloučit.
Propuštěný zaměstnanec naopak na svou obranu brojil hrozbou nepříznivých důsledků, neuposlechl-li by příkaz „seshora“. Mimo jiné podotkl, že jako řadový zaměstnanec není povinen se přesvědčovat o tom, zda jeho nadřízení jednají v souladu se zákonem a řády zaměstnavatele.
Zápletkou hry se tak opakovaně stala otázka, zda je podřízený pracovník povinován ověřit si rozsah pravomocí svého šéfa či nikoli. Případně, zda je povinen vyhovět, ačkoliv pochybuje o jeho kompetencích. Odpověď, jak už to bohužel v naší justici bývá, se nerodila snadno. Až Nejvyšší soud dospěl k poměrně šalamounskému rozuzlení. Podle něj musí zaměstnanec prověřit, že je postup vyžadovaný zaměstnavatelem při vyslání na pracovní cestu dodržen. Avšak jen tehdy, pokud je to výslovně uloženo pracovní smlouvou, pracovním řádem anebo pokynem zaměstnavatele. Ba co víc, dle Nejvyššího soudu je zaměstnanec povinen služební cestu vykonat, i kdyby věděl, že ho na ni vysílá k tomu nepříslušný nadřízený zaměstnanec.
Úspěšnému hráči ve sledované při byla proto udělena trofej v podobě neplatnosti rozvázání pracovního poměru a patrně i bonus formou náhrady cestovních výdajů a nevyplacené mzdy.
Pokud při čtení citovaných závěrů začínáte panikařit z představy, jak se vaši zaměstnanci houfně prohání po greenech s odkazem na „pokyn vedoucího“, pak vězte, že odpovědnost za pokyn vydaný v rozporu s interními pravidly obecně nese ten zaměstnanec, který jej udělil. Tudíž nezbývá než vám popřát šťastnou ruku při bedlivém výběru vedoucího personálu, na kterém případně můžete hojit utrpěnou škodu.