Příběh unesené Rakušanky Nataschy Kampuschové si asi vybaví každý. Málokdo už ale ví, že dívka byla nepřímo i aktérkou soudního sporu. V něm o svá práva bojovala autorka fotky, kterou při pátrání po unesené dívce bez fotografčina souhlasu použila řada médií.
Až před Soudní dvůr Evropské unie se dostala soudní pře o autorství k portrétové fotografii, na níž byla vyobrazena Natascha Kampuschová, kterou jako dítě unesl Rakušan Wolfgang Priklopil. Dívka se na svobodu dostala před šesti lety poté, co se jí podařilo uprchnout. Případ sledovala řada médií včetně rakouských a německých. Ta dokonce přinesla dívčinu portrétovou fotografii z dětství, aniž by k tomu měla souhlas profesionální fotografky, která snímek Nataschy jako malé holčičky pořídila.
To se autorce fotografie nelíbilo a soudní cestou se začala domáhat, aby vydavatelství přestala rozmnožovat a šířit jak dotyčnou fotku, tak i Nataschin portrét, který podle fotky vznikl počítačovou grafikou a který odhadoval Nataschinu podobu v době jejího objevení.
Autorce vadilo, že noviny si k uveřejnění fotky neobstaraly její souhlas ani ji neuvedly jako autora, (případně pod fotku podepsaly jiného autora). Advokáti médií hájili jejich postup tím, že portrétní fotografie jsou „realistické“, umožňují autorovi pouze malou míru umělecké tvořivosti, a tudíž by jím měla být poskytována autorskoprávní ochrana v menším rozsahu. Laicky řečeno: zamířit fotoaparát na dotyčného a zmáčknout spoušť nevyžaduje žádné zvláštní úsilí, tak co přesně by mělo být chráněno?
Soudci na straně fotografky
Soudní dvůr EU konstatoval, že autorské právo lze uplatnit pouze ve vztahu k předmětu, který je původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem. O duševní výtvor autora se dle soudců jedná tehdy, odráží-li jeho osobnost. Tak je tomu v situaci, pokud mohl autor při realizaci díla „vyjádřit své tvůrčí schopnosti prostřednictvím rozhodnutí učiněných na základě tvůrčí svobody při realizaci této fotografie.“ Srozumitelně vyjádřeno: Fotografova tvůrčí svoboda se projevuje například ve výběru kompozice, postoje fotografované osoby, osvětlení, úhlu focení, rámování, vyvolání fotografie či při zpracování počítačovými programy.
Soudní dvůr došel k závěru, že fotka Nataschy Kampuschové znaky díla vykazovala a není důvod, aby pro ni platil jakýkoli menší stupeň ochrany. Soudci tím obecně řekli, že fotografický portrét je chráněn autorským právem, pokud odráží tvůrčí schopnosti svého autora. Autorka našla zastání i v další věci. Soudci totiž uvedli, že pokud noviny získaly fotografie od tiskové agentury, která je obdržela od autora, byly povinny jméno autora zároveň s fotkou uvést. Pokud by však fotografii původně zveřejnily rakouské vnitrostátní bezpečnostní orgány (typicky policie), tato povinnost by odpadla. To však neznamená, že noviny by nemusely uvést alespoň zdroj těchto fotografií.