Konečně, chtělo by se říci. Všichni, kdo podnikají, vědí, co je to nekalá soutěž. Například reklama, kdy jeden soutěžitel o konkrétním výrobku konkurenta tvrdí, že je zdraví škodlivý, či situace, kdy nováček na trhu začne svoji sportovní obuv opatřovat značkou, jež se nápadně podobá proslulému symbolu běžecké obuvi, který svět zná již 150 let.

Ačkoli zákon dává postiženým celou plejádu nároků, přesto se nekalá soutěž vyplácí. Postižení se po lítém boji v soudní síni obvykle domohou náhrady škody či bezdůvodného obohacení, a to ve výši, která je často pro delikventa směšná. To, co získal nekorektní reklamou nebo parazitováním na známé značce, bylo mnohonásobně cennější než pár desítek či stovek tisíc, které musel zaplatit poškozenému.

To by se nyní mohlo změnit díky důležitému rozhodnutí Nejvyššího soudu, který potvrdil rozsudek Vrchního soudu v Praze ve věci šest let staré „sobí reklamy“ jednoho z telefonních operátorů. (Velmi stručně: Pražský Vrchní soud přisoudil pětimilionovou sumu konkurenčnímu operátorovi jako tzv. peněžitou satisfakci za „guerillovou kampaň“, při níž žalovaný umístil na billboardy a telefonní budky žalobce své „reklamní předměty“ neboli sobí paroží.)

Co je ovšem hlavní a mělo by zajímat nejen telekomunikační firmy, ale společnosti v jakémkoli odvětví: Nejvyšší soud černé na bílém napsal, že satisfakce musí pro delikventa představovat finanční újmu (lidově – musí bolet) a musí mít i funkci sankční (lidově - dotyčný si to (snad) napříště rozmyslí).

Nejvyšší soud souhlasil s Vrchním soudem, že nekalá soutěž se nevyplácí a dobré mravy v hospodářské soutěži je třeba respektovat. Věřme, že trend, který oba soudy nastolily, zůstane zachován i do dalších let.