Směrnici Evropská komise připravila v reakci na dnes čím dál rozšířenější nabízení autorských děl (hudby, filmů, seriálů, knih) online provozovateli speciálních serverů napříč členskými státy. Na moderní technologie nejsou tradiční kolektivní správci autorských děl – zprostředkovatelé mezi nositeli autorských práv a těmi, kteří hodlají autorská díla užívat – schopni dobře reagovat.

Právě to chce směrnice napravit, stejně jako ne zcela transparentní činnost některých kolektivních správců, kteří dnes v rámci EU (přesněji řečeno Evropského hospodářského prostoru - EHP) působí. V nedávné době totiž došlo k případům, kdy autoři o své honoráře přišli v důsledku špatné investiční politiky správců kolektivních práv nebo jim byly vyplaceny až po velmi dlouhé době.

Kolektivní správci udělují licence na práva k užívání děl, vybírají licenční poplatky a následně je přerozdělují nositelům autorských práv. O tom, že nejde o zanedbatelnou činnost, svědčí skutečnost, že kolektivní správci v EU každoročně spravují příjmy ve výši kolem 6 miliard eur, přičemž většina je z hudby.

Podnikatelé, kteří hodlají nabízet hudbu ke stahování či poslouchání online, musí mít dnes mimo jiné uzavřené licenční smlouvy s kolektivními správci nebo samotnými autory, a to pro všechny země, v nichž zamýšlejí své služby nabízet. Uzavřít tyto kontrakty je samozřejmě zdlouhavé a administrativně náročné, nehledě na to, že ne všichni nositelé autorských práv jsou ve všech zemích kolektivními správci zastoupeni.

Pružnost nade vše

Komise proto navrhuje, aby držitelé autorských práv měli možnost vybrat si kolektivního správce bez ohledu na své místo pobytu či sídlo a aby mohli snadno spolupráci s určitým kolektivním správcem ukončit a přenést ji na správce jiného. Návrh také obsahuje pravidla pro snadnější udělování licencí autorských práv k užití hudebních děl online v rámci EU (EHP).

Držitelé autorských práv by navíc měli získat rozhodovací a kontrolní pravomoci ve vztahu ke kolektivním správcům. Měli by mít například možnost podílet se na volbě a odvolání výkonného orgánu kolektivního správce, na tvorbě pravidel pro rozdělování a investici prostředků získaných výběrem licenčních poplatků a podobně. Kolektivní správce naopak čekají tomu odpovídající povinnosti (zveřejňovat informace o své činnosti, o spravovaných dílech, o výši licenčních poplatků, rychleji vyplácet honoráře nositelům práv atd.). Komise dále hodlá nad činností kolektivních správců zpřísnit dohled pomocí interní a externí kontroly.

Zatím není úplně jasné, odkdy by se členské státy měly novou právní úpravou řídit. Ani to, do jaké míry změny ovlivní stávající činnost kolektivních správců v České republice. Vše bude záležet na hladkosti, s níž návrh směrnice projde dalším legislativním procesem, a způsobu promítnutí směrnice do českého právního řádu. Po přijetí směrnice na evropské úrovni však bude muset Česká republika jednat poměrně rychle a národní právo přizpůsobit ve lhůtě maximálně 12 měsíců.

V ČR působí šest kolektivních správců: DILIA (literární a další díla), OSA (hudební skladatelé a textaři), INTERGRAM (výkonní umělci aj.), OOA-S (výtvarná díla apod.), GESTOR (autoři výtvarných děl při opětném prodeji originálu) a OAZA (zvukaři).