Hyperinflační apokalypsa (I): Uprostřed deflace!

V rámci boje proti recesi roztáčí americká vláda masivní deficity – snaží se podpořit agregátní poptávku prostřednictvím fiskálních „stimulů“ – klasické a letité keynesiánské opatření. Ruku k dílu přikládá i Federální rezerva (FED), která prostřednictvím „kvantitativního uvolňování“ podpírá ceny aktiv. Jenže takzvané stimulační výdaje jsou pomalé a neefektivní a dosud nedokázaly vykompenzovat propad spotřebitelské poptávky.

Deflační spirála smrti

FED se proto děsí toho, že se americká ekonomika ocitne na deflační spirále smrti – nedostatek likvidity povede ke snižování cen, což bude mít za následek nezaměstnanost a nižší spotřebu, a to vše povede zase jen k dalšímu snižování cen. Celá ekonomika se časem zadře. A tak Fed skupuje všechna možná aktiva, injektuje do systému likviditu a tlačí ceny vzhůru. A hned tak s tím nepřestane. Koneckonců, když člověk nemá v ruce nic jiného než kladivo, každý problém mu připadá jako hřebík.

Tato politika FEDu – ať už ji nazýváme „tištění peněz“, „injektování likvidity“, nebo „cenová stabilizace“ – však nemá sílu přetlačit úvěrovou kontrakci. Stejně jako nedokázala federální vláda vyplnit mezeru po spotřebitelské poptávce stimulačními výdaji, nedokázal FED ani masivní expanzí své rozvahy z 900 miliard (podzim 08) na zhruba 2,3 bilionu kompenzovat ztracený kredit. Přinejlepším zabránil nejhorším důsledku deflace. Rozhodně ale neproměnil deflační prostředí na inflační: Výnosy jsou nízké, nezaměstnanost neklesá, zatímco index spotřebitelských cen ano (podle některých měření je dokonce negativní) – zkrátka a dobře, všechno na nás křičí „deflace“.

Debata o hyperinflaci proto může v této situaci zdát… šílená. Nemám pravdu?

Nemám. Tvrdím totiž, že dalším krokem na této historicky nevídané krizové cestě bude právě hyperinflace.

Pokračování první článku najdete na http://www.finmag.cz/clanek/22744/hyperinflacni-apokalypsa-i-jak-proc-kdy/