Žalobu o zrušení rozhodčího nálezu je třeba podat do tří měsíců od jeho doručení. Tato lhůta se ale nevztahuje na uvedení nových skutečností a důvodů pro zrušení tohoto nálezu. Určitá omezení však mohou vyplývat z jiných procesních omezení, například principu koncentrace řízení.
Stále častější rozhodování sporů v rozhodčím řízení se mnohdy přenese do sporu před „běžnými“ civilními soudy, a to v podobě žaloby o zrušení vydaného rozhodčího nálezu. Zákon stanoví, že takovou žalobu je třeba podat ve lhůtě 3 měsíců od doručení rozhodčího nálezu. Znamená to však, že i měnit či rozšiřovat důvody, pro které je žaloba podána a pro které je požadováno zrušení napadeného rozhodčího nálezu, lze pouze v zmiňované tří měsíční lhůtě? Touto otázkou se zabýval Nejvyšší soud ve svém nedávném rozhodnutí.
Žaloba o zrušení rozhodčího nálezu byla dle mínění žalobce na místě hned z několika důvodů. Jedním z nich byla i neplatnost smlouvy, kterou byla rozhodčí doložka sjednána. Tento důvod však žalobce neuplatnil v žalobě samé, ale až během ústního jednání ve věci. Protože žalobce nebyl v prvním stupni u soudu úspěšný, proti zamítavému rozhodnutí se odvolal.
Ani v odvolacím řízení však neuspěl. Odvolací soud totiž konstatoval, že další důvod pro zrušení rozhodčího nálezu žalobce uplatnil pozdě. Podle něj bylo třeba v zákonem předepsané lhůtě tří měsíců podat nejen samotnou žalobu, ale rovněž uvést důvody pro zrušení rozhodčího nálezu.
Poslední zastání hledal žalobce u Nejvyššího soudu. Tento soud zdůraznil, že je vždy třeba rozlišovat povinnost žalobce v žalobě uvést všechny rozhodné skutečnosti (tj. popsat skutkový děj, na jehož základě se uplatňuje právo) a povinnost namítat důvody pro zrušení rozhodčího nálezu (tj. popsaný skutkový děj doplnit o právní kvalifikaci). Skutková zjištění z provedeného dokazování soudy samy přiřadí k příslušným právním normám a též samy posoudí, které důvody pro zrušení rozhodčího nálezu byly v daném případě naplněny.
Doplňující skutečnosti nelze uvádět kdykoli během řízení
Zákon o rozhodčím řízení stanoví lhůtu tří měsíců k podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu. Tato lhůta však neomezuje, do kdy lze během již zahájeného řízení uvádět doplňující skutečnosti a tedy o nové důvody pro zrušení rozhodčího nálezu. Nelze je ale uvádět kdykoliv během řízení – tomu brání zákonné procesní limity – například princip koncentrace řízení.
Na závěr Nejvyšší soud připomněl, že soudní řízení o zrušení rozhodčího nálezu nemá sloužit jako jakési náhradní odvolací rozhodčí řízení. Často se totiž opomíjí zásadní skutečnost, že v soudním řízení o zrušení rozhodčího nálezu se nález zkoumá pouze z hledisek procesních, nikoliv věcných. Hmotněprávní otázky tedy soud už neřeší.