S nákupy přes internet má dnes zkušenost řada lidí. Objednáte, zaplatíte a pokud vše probíhá bez problémů, nová lyžařská výbava, vysněná kabelka nebo lístek na zápas Realu Madrid dorazí do jednoho až dvou týdnů, aniž by bylo nutné opustit teplo domova. Problém nastane, pokud nový majitel není se zbožím či s jeho dodáním spokojen. Vyrukovat s právní obranou proti někomu, kdo pochází z jiného státu EU, není časově ani administrativně nic jednoduchého. I proto někteří spotřebitelé ani prodejci stále nemají k obchodování přes internet důvěru, obzvlášť v případě dražšího zboží, což rozvoj internetového obchodování v EU brzdí.

Právě to chce Evropská komise napravit, a to konkrétně návrhem nařízení o online řešení spotřebitelských sporů (ODR, Online Dispute Resolution), jenž navazuje na směrnici o alternativním řešení spotřebitelských sporů (ADR, Alternative Dispute Resolution). Nařízení má umožnit vznik speciální platformy neboli interaktivní internetové stránky, která bude představovat jednotné kontaktní místo pro spotřebitele a obchodníky. Vše by se podle plánů Evropské komise mělo dít jednoduše, rychle a levně.

Princip fungování této online platformy se nezdá být nikterak složitý: Spotřebitelé a obchodníci budou moci předkládat stížnosti prostřednictvím elektronického formuláře, který bude k dispozici ve všech úředních jazycích EU na internetových stránkách platformy, jejíž využívání bude bezplatné. Jednotné evropské kontaktní místo zašle automaticky stížnost spotřebitele subjektu alternativního řešení sporů, což bude moci být jak jednotlivec, tak i specializovaná společnost. Rozhodce bude povinen usilovat o to, aby byl spor vyřešen už do 30 dnů od obdržení stížnosti. Nepůjde tedy o soudní spor, tj. o spor před klasickým státním soudem, ale o při, které by měly řešit osoby s dostatečnými odbornými znalostmi, navíc prověřené z hlediska nestrannosti a transparentnosti.

Přínosy i rizika

Význam této právní úpravy by měl být pro unijní občany obrovský. Obě strany budou moci spor řešit prostřednictvím internetu, ušetří za případné soudní výdaje a navíc nařízení nijak využití online platformy neomezuje z hlediska druhů zboží. Bude tedy možné ji využít pro široký sortiment produktů, od nákupu kontaktních čoček až po koupi zájezdu.

Online řešené spory by mohly mít ještě jednu výhodu. A sice to, že díky relativně jednoduché struktuře řízení a virtuální „rozhodčí síni“ odpadnou překážky v podobě antipatií sporných stran. I to by mělo vést k jejich efektivnímu a snadnějšímu vyřešení. Na druhou stranu může mít celá věc i několik úskalí. Může například existovat riziko komunikačního nedorozumění a s tím spojená dezinterpretace přednesených návrhů, nabízí se také otazníky ohledně ověřování stran sporu a případné riziko zneužití osobních údajů při prokazování totožnosti online při vedeném sporu.

Navrhované nařízení se nemá vztahovat na spory mezi spotřebiteli a obchodníky, pokud jeden z nich nemá bydliště nebo není usazen v členském státě EU v době, kdy došlo k objednávce zboží nebo služeb.  Nebude se dále vztahovat na spory vzniklé při přeshraničním prodeji nebo při poskytnutí služeb offline či na spory pouze mezi obchodníky. Obchodníci usazení v EU, kteří provozují přeshraniční elektronický obchod, budou mít také povinnost dostatečně své zákazníky o existenci internetové stránky informovat.

Evropský parlament by se měl návrhu věnovat na začátku příštího roku. Členské státy by následně měly mít 18 měsíců na to, aby jej zasadily do svých právních systémů. Samotná online platforma by měla být zprovozněna nejpozději do dalších 6 měsíců, tudíž nejdříve k počátku roku 2015. Do virtuální „rozhodčí síně“ se tak evropští spotřebitelé budou moci podívat nejdříve zhruba za 2 roky.