V září dostala anglická banka Standard Chartered definitivně pokutu ve výši 340 milionů dolarů od New York Department of Financial Services (Úřad pro kontrolu finančních služeb v New Yorku). Jde o nejvyšší sumu, kterou kdy jediný regulátor za praní špinavých peněz uložil. Na titulní stránky novin aféru nevynesla jen astronomická výše pokuty, ale i pikantní mezinárodně politický rozměr obvinění.
Banka se údajně podílela s íránskou vládou na zakamuflování transakcí v hodnotě 250 milionů dolarů před americkými úřady, čímž porušila americké sankce proti Íránu. To ale není vše. Pod prvoplánovou slupkou špionážní detektivky se navíc skrývá měnící se režim práce finančních regulátorů ve Spojených státech.
Před vypuknutím kauzy o New York Department of Financial Services (NYDFS) sotva kdy kdo slyšel. Tento úřad totiž vznikl jen o 9 měsíců dříve, a to sloučením New York State’s Banking Department (Úřadu pro kontrolu bankovního sektoru v New Yorku) a Insurance Department (Úřadu pro pojištění). O tomto sloučení prohlásil guvernér státu New York Andrew Cuomo, že „úřad bude lépe schopen regulovat moderní poskytovatele finančních služeb“. Sílící snaha o zvýšenou regulaci, pramenící zejména ze současné finanční krize, však vedla ke zvýšení počtu orgánů, které jsou oprávněny činnost bank vyšetřovat. V některých případech - včetně zmiňované pokuty pro Standard Chartered - tak dochází k paradoxnímu zdání, že regulační úřady mezi sebou spíše soutěží, než aby spolupracovaly. Pro banky a finanční instituce ale může tento „souboj“ znamenat i stupňující se nároky na vnitřní předpisy proti praním špinavých peněz, jelikož požadavky jednotlivých regulátorů se mohou navzájem odlišovat.
Nejaktivnější nováček
Ani v případě banky Standard Chartered nebyl NYDFS jediným regulačním orgánem, který šetřil její činnost – vyšetřování tzv. íránské stopy vedly i FBI (Federální úřad pro vyšetřování), americká centrální banka (Federal Reserve), ministerstvo spravedlnosti (Department of Justice), ministerstvo financí (Treasury Department) a úřad státního zástupce na Manhattanu. Nakonec to však byl nováček NYDFS, kdo vůči Standard Chartered intervenoval a ve veřejném slyšení pohrozil zrušením její bankovní licence pro stát New York. Tím si však podle dostupných zpráv vysloužil mezi ostatními regulátory značné rozhořčení, ne-li pohoršení. To vede k otázce, zda vlastně regulační orgány mají společnou, či samostatnou agendu. V případě NYDFS jako nového regulátora se navíc mohlo jednat o pokus se na scéně zviditelnit. Ať tak anebo tak, tato situace k jistotě bank a finančních institucí nepřispívá, protože kvůli ní mohou čelit sériím nesouvisejících šetření.
I reakce Standard Chartered na sankci ze strany NYDFS byla bouřlivá. Poté, co kurs akcií banky v důsledku obvinění výrazně klesl, prohlásil šéf banky, že došlo k poškození jejich dobrého jména. Podle listu Financial Times právní zástupci banky zvažovali před konečným narovnáním i žalobu proti NYDFS na náhradu škody na dobré pověsti kvůli obvinění a hrozbě zrušení bankovní licence. Rozhodně kreativní právní reakce na napjatou situaci!