Evropská komise představila 7. listopadu své aktuální projekce ekonomického vývoje v eurozóně. Ty kreslí smíšený obrázek, kde se oproti jarním projekcím zhoršil výhled pro země v krizi. Většina zemí, které se snaží o snížení rozpočtových deficitů, se totiž potácí v problémech. V případě Řecka se sice výhled zlepšil, u Španělska, Itálie a Portugalska je tomu ale naopak a všechny země jsou velmi vzdáleny dosažení Maastrichtského kritéria 3 % HDP. Pomalu postupuje i snižování nerovnováh běžných účtů. Ve srovnání s jarními projekcemi ty současné odrážejí větší očekávané přebytky a deficity běžných účtů zemí eurozóny. V neposlední řadě dochází ke zhoršování situace na trhu práce. V Řecku, Irsku, Portugalsku i Itálii je míra nezaměstnanosti na dvojciferných číslech.
Deficity mohou být v delším období sníženy vyšším růstem jak v případě rozpočtů, tak běžných účtů. Jedním z předpokladů takového vývoje je ale vyšší konkurenceschopnost zemí postižených krizí, kterou lze ovšem získat jen vnitřní devalvací. Pohled na současný vývoj ukazuje, že tato devalvace bude mnohem hlubší, než se čekalo na jaře. K obnově růstu eurozóny je navíc třeba vyššího růstu v globální ekonomice, který by oživil její exporty. Podle Evropské komise tak eurozóna v příštím roce poroste pouze o 0,1 %, což je o 0,9 procentního bodu méně, než kolik ukazovaly jarní projekce.
Obavy vzbuzuje zejména Francie. Její ekonomika se nachází v útlumu, výhled není nijak radostný. Komise již na jaře kritizovala její nedostatečnou konkurenceschopnost, klesající podíl na světovém trhu, nízkou ziskovost firem a malé investiční pobídky. A v dohledu není žádné zlepšení. Návrhy Louise Galloise týkající se strukturálních reforem pravděpodobně nepovedou k potřebnému kompromisu, například o zrušení 35hodinového pracovního týdne se zatím nikdo neodváží ani hovořit.
Současné projekce Evropské komise nejsou jen dalšími v řadě čísel. Budou přímo ovlivňovat ekonomickou politiku členských zemí EU třemi různými kanály. Projekce budou sloužit jako základ pro výroční zprávu komise, ze které se čerpá při stanovení priorit pro celou EU. Projekce také představují základ pro rozpočtové cíle sloužící jako prevence před přílišným růstem dluhu. A protože komise výrazně snížila predikce růstu, mohou sílit požadavky na snižování deficitů u vysoce zadlužených zemí. To by znamenalo především zmírnění sankcí v případě, že nebude dosahováno rozpočtových cílů, ale také posunutí požadovaného splnění těchto cílů do budoucna. Nyní jich nedosahuje sedm ze sedmnácti členů eurozóny a pokud by mezi nimi byla i Francie, vytvoří se mocná koalice proti sankcím. Můžeme se proto opodstatněně obávat, že i přes pokrok z minulého roku nakonec možná nebude Pakt růstu a stability dodržován tak přísně, jak se předpokládalo. Zdá se, že Evropa je nyní důvěryhodným sankcím za porušování rozpočtových cílů vzdálena stejně jako samotnému plnění těchto cílů.
Tabulka shrnuje předpovědi Evropské komise týkající se růstu (první tři sloupce) a rozpočtových deficitů. V posledním sloupci je současný cíl pro dosažení 3% deficitu:

(Zdroj: Deutsche Bank)