Je možné, abychom se naučili lépe rozhodovat? Jonah Berger z Wharton School of the University of Pennsylvania a Aner Sela z University of Florida tvrdí, že možná ano. Klíčem je podle nich vyhýbání se „rozhodovacím tekutým pískům“. Těmi jsou situace, kdy se začneme domnívat, že i triviální rozhodnutí má velkou důležitost. Příkladem může být uvažování o tom, jakou značku dentální nitě či kartáčku si koupíme.
Berger uvádí, že je přirozené, když lidé tráví hodně času nad důležitými volbami. Podle jeho výzkumu ale trávíme mnohem více času, než bychom měli, i u rozhodování o nevýznamných věcech. Důvodem je to, že nás tyto problémy do sebe „vtáhnou”. Někdy se hovoří o „paralýze analýzou”, která souvisí s tím, že se při rozhodování nemůžeme hnout z místa. Tekuté písky však poukazují na situace, kdy se domníváme, že na daný problém existuje špatná a dobrá reakce. U většiny z nich tomu tak ale není a rozdíly ve volbách nejsou významné. Nejhorší pak je, když jsou lidé nakonec nešťastní z toho, jak moc času danou věcí promrhali.
Vědci ve své studii vycházeli z toho, že subjektivní pocit obtížnosti řešení daného problému určuje to, kolik času jeho řešení věnujeme. Pokud je tedy i triviální volba obklopena množstvím možností, komplikací a dalších faktorů, budeme ji pravděpodobně vnímat jako složitou a následně i důležitou. To i přesto, že její podstata je menšího významu. Během výzkumu se tak vědci například ptali lidí, kterou ze dvou aerolinek by si vybrali k letu. Dotazovaní byli rozděleni do dvou skupin, první z nich bylo řečeno, že rozhodnutí je důležité, druhé, že ne (cesta bude krátká a cílem je nevýznamná schůzka). Zároveň byl oběma skupinám rozdán popis obou aerolinek ve dvou formách – velmi malým písmem a písmem běžným. U skupiny s důležitým letem trvalo rozhodnutí stejně dlouho bez ohledu na to, z čeho informace o letech čerpali. U skupiny s nevýznamným letem ale v případě použití malých písmen trvalo rozhodnutí nejdéle ze všech kombinací.
Berger říká, že rozhodnost se u vedoucích funkcí obecně považuje za nutnost. Lidé se přitom dají rozdělit na dvě skupiny. Ta první se vždy snaží maximalizovat – dojít k tomu nejlepšímu rozhodnutí. Té druhé stačí rozhodnutí dobrá. „V určitém smyslu je dobré být v té první, ale naše dny jsou plné triviálních rozhodnutí a proto je pravděpodobně zdravější spokojit se s dobrými rozhodnutími,“ uzavírá Berger.
(Zdroj: Knowledge@wharton)