Stavět jadernou elektrárnu není žádna legrace, obzvlášť když jste to už desítky let nedělali. Své o tom ví americká energetická společnost Southern Company, která buduje dva reaktory v elektrárně Vogtle, jedny z prvních svého druhu ve Spojených státech.
Ještě donedávna Southern tvrdila, že práce na Vogtle pokračují podle harmonogramu a v rámci plánovaného rozpočtu 14 mld. USD. Teď to vypadá, že projekt má již rok zpoždění a prodraží se o stovky milionů dolarů. Zjistila to agentura, která má na stavbu reaktorů generace III+ z pověření státního regulátora dohlížet.
Vedení Southern nyní prohlašuje, že kvalita má přednost před kvantitou a že přirážka 20 až 25 % k ceně je u projektu tohoto rozsahu běžnou záležitostí. Když společnost regulátory žádala o vydání licence, o možném překročení plánovaných nákladů se nezmiňovala.
Stavba dvou reaktorů ve Vogtle typu AP 1000, jejichž design dodal americko-japonský Westinghouse, je v odvětví považována za kritický test, který by mohl zásadně ovlivnit budoucnost jaderné energetiky ve Spojených státech. Se stavbou všech více než 104 reaktorů, které jsou v zemi nyní v provozu, se započalo před rokem 1974. Problémy s překračováním harmonogramů a rozpočtů byly charakteristické i pro tehdejší dobu, která zažila poslední větší vlnu budování jaderných kapacit. Ta skončila po havárii na elektrárně Three Mile Island v roce 1979. Pokud by stejné průtahy a prodražování provázely dokončení prvních amerických bloků po téměř 40 letech, pravděpodobně energetické podniky odradí od dalších jaderných projektů.
Krom dvou bloků v elektrárně Vogtle, která se nachází v Georgii, jsou nyní ve Spojených státech ve výstavbě tři další reaktory. Na přelomu let 2011 a 2012 bylo vydáno povolení dvěma reaktorům v již fungující elektrárně Summer v Jižní Karolíně. Vogtle získal souhlas úřadů zhruba ve stejné době. Práce na novém bloku ve Vogtle začaly už v roce 2009.
Dále probíhá intenzivní stavební aktivita na reaktoru v elektrárně Watts Bar v Tennessee, jejíž stavba byla zahájena v roce 1973 a zmražena o 12 let později. Povolení k dostavbě druhé jednotky (první byla zprovozněna po velkých průtazích v roce 1996) získal provozovatel elektrárny TVA v roce 2007. Datum dokončení reaktoru bylo od té doby několikrát posunuto a původně plánované náklady ve výši 2,5 mld. USD se nyní odhadují na 4,5 mld. USD. Konečný termín připojení do sítě byl zatím stanoven na rok 2015.
Ještě před dvěma lety to vypadalo na mnohem rozsáhlejší expanzi amerických jaderných kapacit. Federální regulační úřad v lednu 2010 evidoval žádosti o vydání kombinované licence k výstavbě a provozu 14 reaktorů. Jaderné nadšení elektrárenských společností opadlo po havárii v japonské Fukušimě v březnu 2011.
Společnost Southern Company vlastní nebo provozuje 33 vodních elektráren, 34 tepelných bloků, 3 jaderné bloky, 13 jednotek na společnou výrobu elektřiny a tepla a dvě solární elektrárny. Celková výrobní kapacita všech provozů dosahuje 12,2 GW. Je tak velikostí zhruba srovnatelná s 15 GW tuzemského . Ten by měl do roka rozhodnout o vítězi tendru na dostavbu Temelína. Oba zájemci o největší zakázku v novodobé české historii – ruský Rosatom i Westinghouse – nabízí reaktory generace III+.
První nový reaktor ve Vogtle měl být původně dokončen v roce 2016, další o rok později. Management Southern nyní připouští, že termín spuštění prvního bloku by mohl být posunut na rok 2017. Podle státní agentury, která na stavbu dohlíží, se kvůli zpoždění o víc než 12 měsíců náklady zvýší o stovky milionů dolarů. Na místě nyní pracuje přes 2000 lidí. Spolumajiteli elektrárny jsou společnost Oglethorpe Power a komunální elektrárenský úřad státu Georgia.
Za zpoždění může několik faktorů. Projekt dostal zelenou později, než se předpokládalo, takže došlo k posunutí celkového harmonogramu. Nový přitom ještě nebyl schválen. Kovové pruty v základech elektrárny nebyly nainstalovány přesně podle projektové dokumentace, což objevili až federální inspektoři. Náprava chyb si vyžádala čas a peníze navíc. Někteří subdodavatelé nesplňovali požadavky na kvalitu dodaného materiálu. Management Southern tyto porodní bolesti připisuje ztrátě zkušeností po třiceti letech útlumu jaderného odvětví.
Kvůli zpoždění a prodražování se začínají ozývat hlasy, podle nichž by dodatečné náklady měly být strženy ze zisků elektrárenské společnosti. Ta má s místními úřady vyjednáno, že z každého utraceného dolaru se jí část musí vrátit na prodeji elektřiny. Dále probíhají jednání o podmínkách státních garancí na úvěr ve výši 8,3 mld. USD. Southern tvrdí, že pokud nebudou nastaveny podle jejích potřeb, se dokáže obejít bez garancí.
Potíže s dodržením harmonogramu a rozpočtů má zatím i většina nově budovaných bloků v Evropě. Francouzská Areva si zkusila své při stavbě prvního exempláře reaktoru EPR ve finské elektrárně Olkiluoto. Projekt má zatím pětileté zpoždění, přičemž náklady vzrostly na téměř dvojnásobek původní projekce. Finský zákazník proto zahájil proti Arevě arbitrážní řízení a požaduje finanční kompenzaci ve výši 2,3 mld. EUR (57 miliard korun). Druhý evropský EPR reaktor, budovaný ve francouzském Flamanville, zatím čelí podobnému scénáři. Původní náklady se ze 3,3 mld. EUR vyšplhaly na 6 mld. EUR a datum dokončení bloku se posunulo z roku 2011 na rok 2016.
(Zdroje: AP, Reuters, World Nuclear News, Nuclear Street, NRC)