Tůma: Kdo zastaví utrácení?

Zdánlivě však vláda slaví úspěchy. Ekonomika ve třetím čtvrtletí meziročně vzrostla o dvě procenta. „Stačí, když stát dost utrácí, a ekonomika se postaví na nohy,“ jásají keynesiánci jako Paul Krugman či Joseph Stiglitz. Problém je ovšem v samotném použití hrubého domácího produktu jako ukazatele ekonomického růstu. Zvyšování HDP může odrážet skutečný růst, který plyne z úspor a investic. Může ale také vypovídat o plýtvání, které se v budoucnu vymstí. Pro USA bohužel platí spíše druhý případ.

Dluhy místo daní

Stimulaci ekonomiky musí vláda nějak financovat. Jelikož jsou daně nepopulární, dělá to většinou pomocí dluhu. Půjčí si od investorů na kapitálovém trhu. Jenže tyto peníze potom už nemohou získat podnikatelé. Tedy ti, kdo investují do výroby a vytvářejí skutečná pracovní místa. Když si vláda půjčuje na to, aby urychleně zvýšila výdaje v ekonomice (jak radí keynesiánci), projídají se zdroje, které se mohly investovat. O to bude zítra stát chudší. Má nám být útěchou, že se dočasně zvýšil HDP?

Recese v USA oficiálně skončila už v červnu 2009. Pokud se však podíváme za pozlátko HDP, zjistíme, že hospodářský pokles ve skutečnosti neskončil. Za rok od konce recese soukromý sektor ztratil přes 350 tisíc pracovních míst. V minulosti naopak ekonomika po skončení recese rychle tvořila místa nová. Proč tomu tak je? Vysvětlení je nasnadě: vláda ekonomiku svojí domnělou záchranou stahuje ke dnu. Vysává rekordní sumy z kapitálových trhů a vydává je na projekty připravené byrokraty.
Myšlenka, že stát musí v recesi utrácet, aby vyhladil křivku hospodářského cyklu, je hluboce zakořeněná a také mylná.

pokračování článku najdete na http://www.finmag.cz/clanek/23201/nova-polozka/