U břehů Turecka se rozbíhá těžařská horečka. Ve snaze o maximální využití dostupných energetických surovin pro rychle rostoucí ekonomiku se vláda rozhodla představit novou legislativu, která má otvírání nových ložisek pod mořským dnem dále urychlit. Země již teď funguje víc vrtných plošin než Norsko.
Boom se týká šelfů jak Černého tak Středozemního moře. Zatímco na konci roku úřady registrovaly 26 vrtných souprav, včera se jejich počet vyšplhal na 34. Výdaje na průzkum loni vyšplhaly na 610 mil. USD, oproti 42 mil. USD před 10 lety. Turecko se intenzivní průzkumnou a těžařskou aktivitou snaží omezit závislost na dovozech ropy z Iráku, Ruska, a hlavně Íránu, na nějž bylo loni v červenci uvaleno mezinárodní ropné embargo.
Ve vodách Středomoří byly v posledních letech učiněny rozsáhlé objevy, zejména u břehů Kypru a Izraele. Izraelské ložisko Leviathan, za něž australská Woodside Petroleum loni zaplatila 3 mld. USD, by mělo skrývat 17 bilionů m3 plynu. První dodávky by na lokální trh měly zamířit v roce 2016. Nový vlastník pole plánuje těžený plyn zkapalňovat a vyvážet na tankerech.
V tureckém případě se státní těžař Turkish Petroleum (TPAO) rozhodl spojit se zkušenými giganty Royal Dutch a Mobil. TPAO již působí v Libyi, Iráku, Ázerbájdžánu a Kazachstánu a cílem firmy je navýšit produkci tak, aby do roku 2023 pokryla veškerou tureckou spotřebu.
Analytici se shodují, že těžba vlastních energetických surovin zemi jen prospěje. Ekonomika by letos měla expandovat o 3,5 %, což bude mezi většími hospodářskými celky jedno z nejvyšších temp. Podle nominálních směnných kurzů má Turecko 18. největší ekonomiku světa.
Podle údajů společnosti FirstEnergy mělo Turecko k roku 2010 kolem 300 mil. barelů potvrzených zásob ropy a plynu. Ty by nyní mohly dramaticky vzrůst. Loni země spotřebovala 258 mil. barelů ropy, z nichž 92 % dovezla. V případě dovozu plynu činil podíl 98 %. Závislost na importech zhoršuje deficit běžného účtu, podněcuje inflaci a ohrožuje budoucí růst.
V minulosti mělo monopol na průzkumné licence TPAO. Nyní do sektoru vstupují i menší hráči jako Transatlantic Petroleum či Anatolia Energy. Partneři TPAO si občas stěžují na nevýhodně nastavené podmínky kontraktů. Americký se rozhodl z Turecka stáhnout, jelikož mu státní moloch udělil pokutu za dva vrty v Černém moři, které Američané vyhloubili na vlastní náklady. Vláda se nicméně snaží učinit vše pro to, aby přilákala velké zahraniční těžaře.
Průměrná produkce ropy loni dosáhla 44 tisíc barelů denně, což stále zaostává za norskými 2 mil. barelů denně z roku 2011. Dvě třetiny těžby připadly na TPAO, o zbytek se podělily Perenco SA, Tiway Oil AS of Norway, Amity Oil International, Transatlantic Petroleum a Aladdin Middle East.
Turecko loni z Íránu dovezlo zhruba polovinu své spotřeby. Ke konci roku však v zájmu zajištění výjimky z amerických sankcí import omezilo. V posledním kvartále země z Íránu dovážela zhruba 100 tisíc barelů denně. Redukce byla kompenzována dodávkami ze Saúdské Arábie, Libye a Ruska. Po Rusku a Iráku je však Írán pro Turecko pořád třetím nejdůležitějším dodavatelem černého zlata. Jelikož byl Teherán loni v březnu vyloučen z mezinárodního systému elektronického bankovnictví SWIFT, platí mu Turci za ropu zlatem skutečným. V dubnu činila hodnota exportu tureckého zlata do Íránu 1,2 mld. USD, což představuje meziroční nárůst o 440 %.
(Zdroje: Bloomberg, Eurasia Daily Monitor, Statistical Review of World Energy 2012)