Nouriel Roubini přišel s novým výhledem pro vývoj globální ekonomiky v letošním roce. Nemá smysl poukazovat na to, že opět nešetří pesimismem, či jak on sám říká, realismem. Ten by se podle něho měl v mnohém podobat roku minulému, globální růst se bude pohybovat pouze na úrovni 3 %. Zatímco vyspělé ekonomiky porostou pouze o 1 %, rozvíjející se země podle nové Roubiniho prognózy z konce ledna vykáží růst HDP blízko potenciálu, tedy kolem 5 %.
Roubini se neřadí k těm, kteří tvrdí, že proces oddlužení ve vyspělých ekonomikách se blíží svému konci. Tvrdí naopak, že „bolestivé oddlužení“ bude pokračovat a negativně doléhat na růst. Fiskální utahování se navíc rozšíří do většiny vyspělého světa a nebude tak tížit jen eurozónu s Velkou Británií. Výjimku představuje pouze Japonsko. Rally rizikových aktiv, která začala ve druhé polovině roku 2012, tak podle ekonoma stále nemá fundamentální základ. Namísto toho spočívá na „novém kole nekonvenční monetární politiky“. Evropská centrální banka, Fed, Bank of England i švýcarská centrální banka totiž rozjely další fázi kvantitativního uvolňování. Brzy se k nim navíc zřejmě přidá Bank of Japan.
Spojeným státům se dosud nepodařilo plně se vyhnout fiskálnímu útesu. Naopak můžeme čekat, že přijde další souboj týkající se fiskální politiky, tvrdí Roubini. Navíc i současná „minidohoda“ znamená brzdu ekonomiky ve výši 1,4 % HDP. V eurozóně se sice Evropské centrální bance podařilo omezit extrémní rizika typu odchodu Řecka z měnové unie, fundamentální problémy ale zůstávají. Ekonom tak čeká, že tyto problémy se spolu s růstem politické nejistoty plnou silou projeví už ve druhé polovině letošního roku. Stagnace, či dokonce recese, kterou zhoršuje přílišné fiskální utažení a silné euro, se ale v Evropě už staly zvykem, soudí Roubini. Vedle toho však dochází i ke strukturálním změnám typu poklesu potenciálního produktu. Ten přichází v důsledku stárnoucí populace a nízkého růstu produktivity.
Čína se dnes spoléhá na další kolo monetární, fiskální a finanční stimulace. Cílem je podle ekonoma „podpořit neudržitelný a nevyrovnaný růstový model“, který se příliš spoléhá na exporty, investice, vysoké úspory a nízkou spotřebu. Ve druhé polovině roku můžeme čekat, že se prohloubí problémy na trhu realit a komplikace spojené s nadbytečnou výrobní kapacitou. Nové vedení země je přitom „konzervativní, sleduje pouze postupné změny a spoléhá se na konsenzus“. Není proto pravděpodobné, že by přijalo nezbytné reformy, které by měly zvýšit příjmy domácností a snížit úspory. Ke konci roku tak poroste riziko tvrdého přistání čínské ekonomiky. Se „státním kapitalismem“ mají však podle ekonoma problémy všechny země BRIC.
K uvedeným rizikům řadí Roubini významná geopolitická rizika. Celý Blízký východ je podle něho „sociálně, politicky a ekonomicky nestabilní“. Ačkoliv konflikt mezi Spojenými státy a Izraelem na straně jedné a Iránem na straně druhé není pravděpodobný, je jasné, že sankce ani vyjednávání nepřinutí iránský režim k upuštění od vývoje jaderných zbraní. Izrael však není ochoten tolerovat vlastnictví těchto zbraní Iránem a pravděpodobnost konfliktu se tak bude postupně zvyšovat. Riziková prémie v ceně ropy bude tudíž růst, což se projeví negativně na globálním růstu. Pravděpodobnost „dokonalé bouře“ je nyní malá. Výše zmíněná rizika ale představují faktory dost silné na to, aby poslaly globální ekonomiku do recese, tvrdí ekonom.
(Zdroj: EconoMonitor)