Ačkoli je návrh připisován eurokomisařce Redingové, nejedná se v tomto směru o žádnou ojedinělou či dokonce první iniciativu. Navrhovaná směrnice, kterou společně s Redingovou předložilo dalších pět eurokomisařů a svou podporu jí otevřeně vyjádřil i předseda Evropské komise José Manuel Barroso, je v zásadě reakcí na opakované výzvy ze strany Evropského parlamentu adresované Evropské komisi v posledních dvou letech a volající po legislativě upravující rovnost žen a mužů ve vedení podniků. Již mnohem dříve, konkrétně v letech 1984 a 1996, obdobné přání vyjádřila ve svých doporučeních i Rada EU. Nelze vynechat, že opatření přijatá za účelem zvýšení podílu žen v managementu nejsou ojedinělá ani mezi členskými státy, neboť v 11 členských státech EU jsou zavedeny právní předpisy upravující složení řídících orgánů, byť se v převážné části týkají pouze státních podniků.

Směrnice se zdaleka nedotkne všech společností, je určena výhradně kotovaným společnostem a z nich pouze těm největším. Ze směrnice jsou totiž vyloučeny malé a střední podniky, tj. s méně než 250 zaměstnanci a ročním celosvětovým obratem nižším než 50 milionů EUR, a to bez ohledu na to, zda jsou jejich cenné papíry obchodované na regulovaných trzích či nikoli.  Celkově by tak měl návrh zasáhnout asi 5000 subjektů v EU.

Teoreticky i podpora mužů

Ačkoli si směrnice klade jako hlavní cíl dosažení 40% zastoupení žen mezi nevýkonnými členy řídících orgánů do roku 2020, příp. 2018 u státních podniků, není její znění natolik definitivní, jak by se na první pohled mohlo zdát. Navrhované znění směrnice především užívá spojení „upřednostňování méně zastoupeného pohlaví“, může tedy poskytovat podporu mužům stejně jako ženám, ačkoli za současného stavu bude dopadat především na něžné pohlaví.  Pod pojmem „upřednostňování“ si rovněž nelze představovat upřednostnění méně zastoupeného pohlaví bez dalšího. Argument, že namísto kvality bude rozhodovat pohlaví, je tedy naprosto mylný, neboť směrnice nepřináší absolutní pozitivní diskriminaci. Naopak, preferenční pravidlo se uplatní pouze tehdy, existují-li na danou pozici ve vedení dva či více stejně kvalifikovaní kandidáti, z nichž jeden je příslušníkem méně zastoupeného pohlaví.  Hlavním kritériem tedy i nadále zůstává vhodnost, odbornost a způsobilost kandidáta.

Dále je třeba zdůraznit, že výše uvedený cíl je ve směrnici explicitně stanoven pouze pro tzv. nevýkonné členy řídících orgánů, v případě českých společností tedy budou zasaženy především dozorčí rady společností.  Toto omezení je dáno především „zdrženlivostí“ Evropské komise, která chtěla minimalizovat zasahování účinků směrnice na každodenní řízení společnosti, avšak za současného zvýšení vlivu méně zastoupeného pohlaví na dlouhodobější směřování společnosti, neboť směrnice počítá s tím, že i nevýkonní členové řídících orgánů mají zásadní vliv na chod společnosti například formou jmenování managementu. Je otázkou, zda směrnice dosáhne kýžených výsledků i v České republice, kdy je v současné době primárně představenstvo voleno valnou hromadou a pouze stanovy mohou tuto pravomoc převést na dozorčí radu. Je však třeba připustit, že převážná část velkých společností z praktických důvodů tuto možnost volby představenstva dozorčí radou využívá a nepředpokládám, že by se přijetím směrnice na tomto faktu mělo něco měnit.

Na dopad směrnice v českém prostředí by neměla mít zásadní vliv ani plánovaná rekodifikace představovaná v tomto směru zákonem o obchodních korporacích, neboť až na výjimky zachovává stávající strukturu řídících orgánů obchodních společností. Je sice pravda, že v úpravě akciových společností bude jednak zrušen požadavek minimálně tříčlenných dozorčích rad a dále vedle stávajícího dualistického systému bude zaveden rovněž systém monistický, kdy bude možné v krajním případě orgány akciové společnosti obsadit pouze jednou osobou, čímž by se aplikace směrnice v zásadě vyloučila. S ohledem na velikost cílových společností však jednočlenné vedení prakticky nepřichází v úvahu.

Flexi kvóta  

Evropská komise v důvodové zprávě k návrhu směrnice sice proklamuje, že z důvodu minimalizace zásahů do vnitřního chodu dotčených společností adresuje své požadavky především nevýkonné části řídících orgánů, zavádí ale i doplňkové opatření, tzv. flexi kvótu, i s ohledem na výkonné členy orgánů (resp. představenstva). Flexi kvóta představuje povinnost kotovaných společností, aby si samy stanovily individuální samoregulační cíle, pokud jde o zastoupení obou pohlaví mezi výkonnými řediteli/členy představenstva, kterých má být dosaženo ve stejném časovém horizontu jako u nevýkonných členů. I když v tomto případě směrnice nestanoví žádný konkrétní cíl, je její tlak na podniky směrem k dosažení vyváženého zastoupení obou pohlaví i v představenstvech nepopiratelný.

Za velice zatěžující lze považovat samotnou informační povinnost směrem k příslušným vnitrostátním orgánům i veřejnosti (např. na internetových stránkách) o zastoupení obou pohlaví v řídících orgánech společností nebo povinnost řádně zdůvodnit případné neplnění jakýchkoli kvót, včetně těch individuálně nastavených. To vše pod hrozbou sankcí, které podle směrnice členské státy musí zavést pro případ neplnění povinností ze strany společností.

Lze tedy shrnout, že přijetím návrhu směrnice dojde k velkému zásahu do autonomie dotčených osob. Čas potom ukáže, zda v tomto případě skutečně účel posvětil prostředky.

Reklama:

S aktuálními změnami v oblasti DPH, zdaňování příjmů fyzických osob a v českém důchodovém systému se můžete seznámit na semináři KŠB Institutu, který se koná 5. 3. 2013.