Téměř před rokem jsme na stránkách Patrie psali o výhodách Úmluvy OSN o mezinárodní koupi zboží (CISG), kde jsme mj. uváděli, že stranou této široce používané úmluvy není například Brazílie. To se ovšem 4. března 2013 stalo minulostí, protože v tento den Brazílie k úmluvě přistoupila a učinila tak další důležitý krok ve svém úsilí stát se jednou z nejsilnějších ekonomik světa.

Účinnou se úmluva pro Brazílii stane od 1. dubna 2014. Apríl to však bude jen pro nepřipravené. Tímto počinem největší producent kávy na světě opět více pootevřel brány mezinárodním investorům a ještě více zvýšil potenciál svého prudce vzrůstajícího hospodářství, když nabídl obchodníkům přicházejícím ze zahraničí posílení jistoty v podobě mezinárodně standardizované právní úpravy mezinárodních obchodních smluv. Největší výhodou přistoupení kolébky samby k úmluvě CISG je skutečnost, že businessmani ze zemí úmluvy CISG vstupující do smluvních vztahů s brazilskými partnery již nemusí složitě výslovně upravovat vzájemná základní práva a povinnosti nebo být kompletně odkázáni na některý z cizích právních řádů, který často jedna ze stran nezná, ale mohou se již plně spolehnout na úpravu obsaženou v úmluvě.

Při vůli stran řídit se úmluvou CISG na ni nemusí dokonce ani výslovně odkázat, jelikož se úmluva aplikuje v těchto vztazích automaticky a při případném rozporu s některým vnitrostátním právním řádem bude mít přednost. Neznamená to ovšem, že strany nemohou její použití anebo použití některé z jejích částí vyloučit a upravit si dané otázky jinak. Vyloučení však musí být výslovné. Tento postup je vhodné vždy zvážit podle konkrétní pozice dané smluvní strany, protože výhody resp. nevýhody aplikace úmluvy se liší podle toho, jestli je daná strana kupujícím nebo prodávajícím.

Ve výsledku tak úmluva bezpochyby přinese zvýšení právní jistoty pro zahraniční investory ve smyslu uplatnění prověřené hmotněprávní úpravy mezinárodní koupě zboží, kterou dobře znají, používají, na níž jsou zvyklí a na kterou se mohou spolehnout.

Elektronická komunikace

Další potenciálně významnou událostí ve světě mezinárodních obchodních vztahů, která se odehrála na půdě OSN v rámci komise UNCITRAL a která si zaslouží bližší pozornost, bylo nedávné nabytí účinnosti Úmluvy o elektronické komunikaci (CUECIC). Tato úmluva byla přijata již 23. listopadu 2005, účinnosti však nabyla až 1. března 2013, a to zatím pro Dominikánskou republiku, Honduras a Singapur.

Její přínos by měl spočívat především v praktickém řešení otázek spojených s použitím elektronické komunikace při uzavírání mezinárodních obchodních smluv, které je v dnešním světě mezinárodního obchodu již zcela běžné, a jehož aspekty například zmíněná úmluva CISG neřeší. Záběr úmluvy CUECIC se však neomezuje pouze na smlouvy o mezinárodní koupi zboží, její dosah je daleko širší. Uplatnit se má například i ve věcech mezinárodního poskytování služeb či softwarových licencí.

Nejvýznamnějším přínosem úmluvy CUECIC má být postavení elektronické formy uzavírání smluv, jejich změn a komunikace mezi stranami naroveň standardní písemné (listinné) formě. Stejně tak se zrovnoprávňuje elektronická metoda autentizace (elektronický podpis) s podpisem vlastnoručním.

Pro Českou republiku zatím není úmluva CUECIS významná z praktického pohledu, protože ji nepodepsala a je otázkou, jestli tak v budoucnu učiní. Z evropských států je signatářem pouze Černá Hora, z významných hráčů se k úmluvě CUECIS hlásí jen Rusko a Čína a seznam signatářů tak zatím čítá pouze šestnáct států. Ačkoli je tak praktický význam této úmluvy zatím zanedbatelný, jde nepochybně o krok vpřed z pohledu harmonizace mezinárodních obchodních pravidel.