Trhy milují jistotu. A tu nyní mají.

Stará burzovní pravda zní, že pro rostoucí trend trhů neexistuje nic lepšího než jistota. Vysoké výkyvy oběma směry, způsobené „zásadními“ kurzotvornými údaji a faktory nikdy nepovedou k dlouhodobějším konjunkturám. Hodnoty hlavních světových akciových indexů jako Dow Jones, S&P 500 nebo DAX, které atakují nebo dokonce překonávají svá historická maxima, by tedy měly tuto jistotu analogicky potvrzovat. V čem ale onu jistotu hledat? Vždyť podle všeho se světová ekonomika nachází ve druhé vlně recese, jejíž příliv započal před pěti lety krachem banky Lehman Brothers, kterou těžce zasáhlo zhroucení amerického trhu s dluhopisy. Hrubé produkce zemí starého kontinentu nevykazují zlepšení a v nejlepším případě stagnují.  Lidí bez práce je v Evropě stále víc a úrokové sazby centrálních bank jsou v mnoha případech na absolutních minimech. Náklady na obsluhu dluhu se daří krotit pouze díky masivním nákupům dluhopisů za nově vytisknuté peníze. Ani v USA není situace o poznání růžovější. Trpasličí růst tamního HDP a několikrát oddálený „deadline“ k řešení klíčových aspektů tamního rozpočtu nezachrání ani pozvolna se lepšící situace na americkém trhu práce (navíc zaznívá spousta pochybností o pravdivosti těchto údajů). Rotačky na peníze se přitom za mořem točí ještě rychleji než v Evropě a je malým zázrakem, že se daří inflaci držet pod bezpečnou hranicí.

Kde je tedy při akceptaci výše uvedeného ona jistota, která tlačí světové indexy před sebou? Ač to na první pohled vypadá přesně naopak, lze ji najít právě v procesu tisknutí nových peněz, které je pro romantičtěji založené investory lyricky nazváno kvantitativním uvolňováním. Proč by ale mělo trhům poskytovat kýženou jistotou? Vzpomeňme tedy nyní na dřívější evropskou formu tohoto uvolňování, nazvanou LTRO. Jednalo se o levnou půjčku ECB, nabízenou obchodním bankám eurozóny. Tato půjčka měla být použita k nákupu těch státních dluhopisů, jejichž výnosy se nebezpečně blížily psychologické sedmiprocentní hranici. Úspěch LTRO nebyl právě ohromující. Jedním z důvodů mohlo být použití těchto úvěrů komerčními bankami na jiné účely, než byl pouze nákup dluhopisů, podobné spekulace ale nechme pro tuto chvíli stranou. Nedostatečnost operace LTRO  vyprovokovala ECB k další operaci s názvem OMT. Zde se již jednalo opět o přímý odkup dluhopisů s vysokým výnosem. Nabyvatelem se ovšem tentokrát stala přímo evropská centrální banka. Opět ponechme stranou jinou skutečnost, tedy zda k tomu má legitimní mandát. Tato operace již slavila dílčí úspěchy, jelikož výnosy státních dluhopisů se aktuálně daří držet na „bezpečných“ úrovních. Hlavní makrodata eurozóny ale zlepšení nevykazují a proto vše nahrává další formě tisknutí peněz, zejména při sílicí rétorice čelních představitelů centrální banky o dostatku „střelného prachu“. Ve stínu těchto skutečností se možná ještě nejeví hledaná jistota pro trhy příliš jasně. Přejděme tedy na druhou stranu Atlantiku, do USA.

Tato světová velmoc započala s kvantitativním uvolňováním ještě daleko dříve než EU. Dokonce mu přidělila zkratku QE i s příslušným pořadovým číslem.  Aktuálně jsou USA na vrcholu třetí vlny přílivu nově natisknutých bankovek. Princip těchto uvolňování je podobný jako v Evropě, tedy snížení výnosů vládních dluhopisů a oživení ekonomiky pomocí nakupování „toxických“ hypotečních aktiv spolu se státními dluhopisy. A právě nedostatečné oživení ekonomiky v předchozích dvou kolech QE, vedlo ke třetímu spuštění tiskáren na dolarové bankovky. Zde je ona jistota pro akciové trhy již jasnější. Je to totiž právě ono tisknutí peněz, podpírající trhy na cestě vzhůru. Představme si dva možné scénáře budoucích makroekonomických událostí. V případě hůře vyznívajících makrodat se trhy mohou zcela jistě spolehnout na další a další uvolnění monetární politiky. V Evropě je přece dostatek střelného prachu a v USA nebude důvod redukovat nebo rušit uvolňování stávající. Co se ale může dít v případě scénáře druhého? Tedy zlepšujících se makrodat? Tato alternativa je přece ze své podstaty pro trhy ještě příznivější. Oba možné vývoje tedy dávají akciovým indexům potřebné základy pro dlouhodobější růst. Kvalitní cement těmto základům přidává eliminace jediného faktoru, který by mohl výše zmíněné silně zpochybnit. Tímto faktorem je riziko vysoké inflace. Při pohledu na inflační křivky obou ekonomických velmocí je ovšem zřejmé, že rizika se pohybují spíše na její dolní straně. Tak tedy šťastnou cestu vzhůru, milé indexy…

Mojmír Boček

Ing. Mojmír Boček

Na ekonomické fakultě vystudoval bakalářský a magisterský studijní program. Jeho hlavním oborem byly finance a kapitálové trhy, zejména finanční deriváty. Aktuálně studuje doktorský studijní program Ekonomika a management se zaměřením na Makroekonomii.
Kariéru ve financích zahájil jako finanční analytik v mezinárodní výrobní firmě, se zaměřením na finanční analýzu dle fundamentu EVA a na zajištění kurzových rizik. Nyní pracuje jako analytik pro evropské akciové trhy a je manažerem služby STOX.CZ.

STOX.CZ je obchodní portál určený pro individuální online investory. Svým klientům poskytuje spolehlivou platformu pro online obchodování na více než 80 akciových trzích v 18 zemích světa a zprostředkovává vedení vysoce pojištěného multiměnového účtu s možností vkladu v českých korunách. STOX.CZ nabízí bezkonkurenční poplatky a technickou podporu v obchodní dny od 9:00 do 22:00. Více na www.stox.cz.