O tom, že obezita je v USA velkým problémem, se obecně ví. To, že se s tímto problémem loni plánovali vypořádat v New Yorku zákazem prodeje velkých balení slazených limonád na vybraných místech, je také známé. Jenže teď plán starosty Michaela Bloomberga minimálně na nějaký čas ztroskotal.
Možná si vzpomínáte na loňskou newyorskou senzaci neboli rozhodnutí městského výboru pro zdraví (New York City Board of Health) o přijetí tzv. „limonádového zákazu“. Tento zákaz se měl týkat prodeje slazených nápojů v kelímcích a lahvích o objemu větším než 473 ml v restauracích, kinech a na sportovních stadionech. Cílem zákazu bylo samozřejmě potlačení obezity, jež se stala neduhem pro velkou část tamější populace.
Co na to občané
Za tento zákaz se velmi dlouho zasazoval newyorský starosta Michael Bloomberg, čímž si vysloužil vlnu nevole a kritiky. Po vydání zákazu proti němu okamžitě brojily skupiny nejrůznějšího charakteru, od Americké nápojové asociace přes afro-americkou asociaci práv občanů (NAACP), Hispánskou federaci až po různá sdružení obchodníků. Asi vám nyní vrtá hlavou, proč se na toto bojiště vydala například NAACP? Nebude to však těžké pochopit, když uvážíme, že této asociaci na její aktivity pravidelně přispívá nejmenovaný významný výrobce nápojů částkami v řádech desetitisíců dolarů ročně. Obdobný příběh se týká Hispánské federace. Účinnost rozhodnutí a především s ní spojená možnost udělování pokut měla nastat 13. března tohoto roku. Nicméně výše jmenované skupiny podaly proti zákazu hromadnou žalobu a požadovaly jeho zrušení. Podle jejich názoru totiž zákaz omezuje svobodné rozhodování občanů, selektivně a nespravedlivě brání vybraným podnikům prodávat slazené nápoje a zvýhodňuje prodejny potravin a jiné prodejce, na něž se nevztahuje. Problém vidí také v tom, že o zákazu rozhodl výbor starostou jmenovaných úředníků, nikoliv orgán volených zastupitelů.
Co na to soudce
Rozsudek Miltona Tinglinga, soudce rozhodujícího o předmětné žalobě, před několika dny přinesl hluboké vydechnutí všem milovníkům kalorických limonád a především jejich prodejcům. Zákaz prodeje slazených nápojů byl zrušen. Oříšek to tentokrát nebyl nijak tvrdý, zajímavé jsou ale argumenty soudce, a to především z hlediska důsledků, které mohou do budoucna přinést.
V prvé řadě Tingling předestřel, že výbor pro zdraví překročil vydáním předpisu své pravomoci - jako orgán výkonné moci zasáhl vytvořením zcela nových pravidel do moci zákonodárné, čímž porušil ustavený princip dělby mocí. Druhým okruhem, který soudce posuzoval, byla otázka důvodnosti a přiměřenosti právního aktu. Vzhledem k sledovanému cíli omezení obezity soud vydání zákazu důvodným shledal. Přiměřeným však už nikoliv. Uplatnění zákazu jen na vybrané prodejny, vybrané nápoje a jeho podmínění hlediskem velikosti kelímku se staly trnem v oku soudce, podle kterého je zákaz „svévolný a rozmarný, protože se vztahuje jen na některé a nikoliv na všechny prodejny a vylučuje jiné nápoje, byť obsahující vyšší koncentraci cukru či větší množství kalorií“.
Rozsudek tedy neříká, že zákaz prodeje sladkých limonád je sám o sobě hloupost, nýbrž pouze, že se tak nemůže dít provedenou formou a za stanovených podmínek. Pokud se z verdiktu radnice „poučí“ a najde posléze v zastupitelském sboru dost hlasů, New York možná zasadí obezitě první velký úder v podobě zákazu prodeje sladkých limonád. Město pak už nebude potřebovat žádného superhrdinu, aby zachránil jeho obyvatele. Nebo snad ano?