Maďarská centrální banka (MNB) se krátce po změně vedení pouští na pole nestandardních opatření, kterými dál uvolní měnovou politiku, a to při oficiálních sazbách stále relativně vysoko, na 5 procentech. Zároveň sahá na devizové rezervy, jimiž chce splácet dluhy v cizích měnách a o něco tak snížit rizika na tomto poli.
V době tržních turbulencí by si Maďarsko něco takového nemohlo dovolit. Úrokové sazby MNB byly ještě koncem roku 2008 dvouciferné a pak klesaly velmi pomalu právě proto, aby zabránily masivnímu výprodeji forintu a domácích dluhopisů. Akci MNB umožnilo opadnutí velké nervozity na dluhopisových trzích a to nejen v eurozóně. Nepřímo hodně pomohla ECB a její program OMT.
Klidnější trhy stejně tak Maďarsku umožnily odmítnutí preventivního úvěru od mezinárodních institucí, díky čemuž vládě nebudou ECB nebo Komise tolik mluvit do její politiky. Je však jasné, že se Maďarsko pouští na cestu většího rizika. Nestandardnímu uvolňování měnové politiky, které vidíme v USA nebo Japonsku, předcházelo vyčerpání standardních nástrojů. Navíc měny těchto zemí těží ze statusu bezpečného útočiště, což je brání proti razantním útokům (i když Japonsko se už pohybuje hodně na hraně). Forint žádnou takovou výhodu nemá.
Právě současný relativní klid zřejmě povede k tomu, že poslední kroky MNB s trhy nic zvláštního neprovedou. Banka tak bude ve velkém pokušení si akci zopakovat a možná i ve větším rozměru, zvláště když první menší balík opatření ekonomiku příliš nepovzbudí. A to už může být problém. V případě, že se hlavní trhy znovu zatřesou, by forint nebyl v příliš dobré pozici. Stále velké zahraniční zadlužení, historie protitržních vládních opatření, narušená důvěra investorů, velmi špatné vztahy s EU zvažující sankce a do toho klesající devizové rezervy a pumpování peněz do ekonomiky - to příliš atraktivně nevypadá. V takovém případě by musel v politice nastat velmi rychlý obrat a vláda by si šla do Bruselu sypat popel na hlavu.
Maďarsko sáhlo na nezávislost centrální banky, na jejíž politiku má stále větší vliv vláda. I poslední krok MNB lze proto chápat jako vládní iniciativu. V zájmu hladšího prosazování záměrů byl omezen ústavní soud a vláda využívá své moci i ke snížení šancí opozice na její vystřídání. Do toho Maďaři zašli dál než jiní i na poli speciálního zdanění apod. Pomineme-li politické motivy, to vše lze chápat jako odstraňování brzd v zájmu podpory růstu. Ruku v ruce s potenciálními benefity ale jde také vyšší riziko, tato vazba platí i zde.
Důvod je zřejmý - standardní nástroje na podporu ekonomiky se všeobecně vyčerpávají. Navíc zvláště v posledních letech je jejich použití mnohdy velmi omezené kvůli velkým nerovnováhám - v maďarském případě šlo hlavně o zadluženost v cizích měnách. Ke slovu se tak dostává nestandardní přístup. To není nic nového a nejde o maďarskou specialitu. Cesta, kterou se tato země ubírá, však dosti speciální je.
Můžeme se domnívat, že je to dáno tím, že vláda prostě podlehla pokušení zneužít ústavní většinu v parlamentu, případně nějakými maďarskými specifiky. Stejně tak ale může působit i to, že se Maďarsko potýká se střídáním recese a stagnace už zhruba o dva roky déle než většina Evropy. Kvůli tomu je tlačeno k většímu a většímu riziku. Pokud nepřijde oživení, lze použití stále méně standardních nástrojů čekat i v jiných zemích a právě Maďarsko ukazuje, že projevy mohou být různé. I v hlavních ekonomikách se ostatně najdou opatření, která by pár let nazpět byla považována za dosti neortodoxní.