V původním řízení před stavebním úřadem nebylo s vlastníkem bytové jednotky jednáno jako s účastníkem, nemohl tedy činit v řízení o umístění stavby a povolení přístavby směrem do vnitrobloku žádné úkony. Přestože se bránil u nadřízeného stavebního orgánu, dále u Městského soudu a nakonec i u Nejvyššího správního soudu, postavení účastníka řízení mu nebylo přiznáno. Až Ústavní soud stěžovateli vyhověl. Zopakoval již ustálenou judikaturu týkající se účastenství ve stavebním řízení, podle které nejsou účastníky řízení jen mezující sousedé - vlastníci pozemků, která mají s předmětným pozemkem společnou hranici, ale i nemezující, pokud jsou od pozemku odděleni pouze vklíněným pozemkem malé rozlohy, v tomto případě vnitroblokem. V následujícím řízení Městský soud, vázán názory Ústavního soudu, vlastníku bytové jednotky vyhověl a zrušil rozhodnutí stavebního úřadu. Ten následně podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který ji zamítl a potvrdil názory Městského soudu.

Vlastník bytové jednotky v řízení namítal narušení jeho práva na pohodu bydlení a přímý dopad zamýšlených záměrů na jeho vlastnická práva. Přístavba směrem do vnitrobloku o jednu třetinu zmenšila vzdálenost mezi domy. Došlo tak k omezení výhledu z bytové jednotky, k úbytku oblohové složky, snížení míry osvětlení a oslunění bytu a k narušení soukromí a následně i ke snížení trží ceny za bytovou jednotku.

Nejvyšší správní soud zopakoval již judikovanou definici pohody bydlení, když řekl, že jde o „souhrn činitelů a vlivů, které přispívají k tomu, aby bydlení bylo zdravé a vhodné pro všechny kategorie uživatelů; pohoda bydlení je v tomto pojetí dána zejména kvalitou jednotlivých složek životního prostředí.…“; současně je třeba přihlížet i k subjektivním hlediskům daným způsobem života dotčených osob a ke konkrétním zvláštnostem dané lokality. Přestože žádný majitel bytové jednotky nemůže očekávat absolutní neměnitelnost výhledu z oken a je naopak většinou povinen snášet zatížení, které přinášejí stavby v jeho okolí, v posuzovaném případě je plánovaný záměr příliš velkým zásahem. Jde o lokalitu s vysokou úrovní památkové ochrany, která zaručuje pouze citlivé zásahy do okolních budov.

Výhra v tomto soudním sporu vlastníka bytové jednotky nakonec pravděpodobně zcela nepotěšila, jelikož předmětná stavba byla v průběhu řízení již zkolaudována. Bude se tak moci domáhat především odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Podle závěru Nejvyššího správního soudu se správní orgán nemůže vyhýbat odstranění vlastních pochybení s poukazem na dobrou víru stavebníka ani v tomto stadiu, tj. po povolení stavby, zejména když mu stavba v požadovaném rozsahu byla povolena právě v důsledku těchto pochybení.