Přístavu Colombo na Srí Lance trvalo staletí, než dosáhl stávající kapacity. Několik nově nainstalovaných obřích čínských jeřábů a pár větších vlnolamů zvýší přepravní kapacitu o 100 % během dvou let. Až budou rozšíření a modernizace v příštím roce dokončeny, dostane se Colombo do žebříčku 20 největších kontejnerových přístavů. Čína si zde, jen 200 mil od indických břehů, buduje strategicky umístěnou základnu pro obchodní expanzi. Otázkou je, jestli pouze obchodní.
Lidé z doků jsou většinou optimisty a těší se na nové zakázky. Jen několik jich Číňany podezřívá ze skrytých úmyslů. Jestřábové v indické vládě však nepochybují, že jde o spiknutí. Kolombo je pro Indii významný tranzitní bod. Velké lodě zde vyloží kontejnery, které jsou poté dopraveny do polorozpadlých indických přístavů. Zhruba 13 % indické kontejnerové přepravy putuje přes Srí Lanku. Tento podíl by mohl vzrůst na 28 %, pokud by nový terminál jel na plnou kapacitu a věnoval by se významnou měrou překládání kontejnerů směřujících do Indie. Zahraniční obchod druhého nejlidnatějšího státu světa by se tak stal závislým na úzkém hrdle mimo jeho kontrolu.
Obavy Indů podněcují další signály čínsko-srílanského sbližování. Krom častých setkání politiků na nejvyšší úrovni a obligátních levných úvěrů od Pekingu jde o výstavbu silnic, letišť a dalšího přístavu. Čínské válečné lodě jsou v Colombu prakticky doma. Kotvily zde na cestě do Pákistánu i na protipirátskou misi v Adenském zálivu.
V očích Indie je Colombo součástí „šňůry perel“ – sítě přístavů postavených a provozovaných Číňany, které by mohly ohrozit indické zájmy. Dalšími perlami škrtivého náhrdelníku mají být Gwadar a Karáčí (oba v Pákistánu), kontejnerový terminál Chittagong v Bangladéši a další podobná zařízení v Myanmaru.
I kdyby záměry Číňanů této teorii skutečně odpovídaly, udržet si přízněn tak velkého počtu hostitelských zemí bude vyžadovat extrémní diplomatickou obratnost. Navíc se Indové do defenzivy jen tak zatlačit nedají.
Přes Myanmar sice půjde čínský plynovod (čímž dodavatelé obejdou přeplněný Malacký průliv), ale od loňského hospodářského a politického uvolnění v zemi vliv Číny klesl. Titěrné Seychely či Mauritius Číňané zahrnuli úvěry a prezidentskými návštěvami, avšak Indie zde byla schopna úspěšně kontrovat, a navíc obnovila své výsadní postavení na Maledivách.
Čínský zájem se zatím soustředí na obchod, konkrétně na získání opěrných bodů na námořních trasách důležitých pro tranzit zboží směřujícího do a z druhé největší ekonomiky světa. I často zmiňovaná „základna“, která byla před rokem pro čínské lodě otevřena v Port Victoria na Seychelách, je popisována jako zásobovací stanoviště. „Čína nemá v plánu otevírat vojenské základny mimo své teritorium,“ uvedlo k záležitosti čínské ministerstvo zahraničí.
Nárůst aktivity čínských rejdařů a provozovatelů přístavů má svůj původ v měnící se struktuře námořního obchodu. Objem nákladu přepravovaného mezi chudšími zeměmi poroste, stejně jako podíl kontejnerovaných zásilek (v Indii je to zatím 22 %, polovina světového průměru). Provoz v námořních koridorech mezi východní Asií, Evropou a Afrikou zhoustne a budou mu dominovat obří, 500 metrů dlouhé koráby. Přístavy schopné tyto lodě odbavit budou vzkvétat.
Čína je největším světovým exportérem a druhým největším importérem. Má řadu největších kontejnerových přístavů a kontroluje pětinu globální kontejnerové flotily, nejčastěji přes velké státní rejdaře. Měřeno tonáží bylo loni 41 % všech plavidel vyrobeno v čínských loděnicích. Po vzestupu japonských a korejských loďařů se o slovo mocně hlásí nastupující velmoc.
Nezbytným doplňkem rozvoje obchodu je vlastnictví a správa přístavů. Několik čínských konglomerátů v posledních letech nakoupilo podíly v terminálech v Antwerpách, Suezu, Singapuru, řeckého Piraeusu, Nigérii, Srí Lance, Togu, Džibutsku, Francii, Belgii a Tanzánii. Americkým přístavům se Číňané z politických důvodů vyhýbají, vlastní ale malé podíly v docích Seattlu a Los Angeles.
(Zdroje: Xinhua, Economic Times, FT, Reuters)