Už delší dobu o tom přemýšlím v souvislosti s obchodováním. Proč mám vždycky trochu divný pocit, když jdou moje pozice nahoru příliš rychle. Vždyť je to přece super, hrozně vydělávám! V hloubi duše ale cítím, že něco není dobře. A taky že většinou ano, po rychlém růstu přichází zpravidla rychlý pád. Pozici včas nezavřu, protože se z mého pohledu děje něco nečekaného, něco mimo plán. A to já nemám rád. Nerad zasahuji do svých pravidel, protože už jsem si dřív vyzkoušel, že je to začátek konce.
A teď jsem někde četl, že závidět Číně tempo růstu je příliš snadné. A já se naopak ptám – je Číně opravdu co závidět? Rychlý růst, který není postaven na fundamentálně správném základu? Podle mého to bude průšvih. A přijde dříve, než si myslíme.
Průšvih je totiž celé dnešní uvažování. Kritika neudržitelného růstu a spotřeby se ozývá stále silněji. Vždyť přeci i lidský život se pohybuje v sinusoidě a nic se s tím nedá dělat. Cílem je, aby trend byl rostoucí a výkyvy sinusoidy co nejmenší. A tak by to mělo být i s ekonomikou. A proto je rychlý růst špatný. Protože jakékoliv extrémy jsou špatné.
Problém s růstem má rovinu, o které se moc nemluví. Je to rovina způsobu života lidského druhu. Úsilí o maximální výkon a vzývání pracovitosti jako nového božstva. Nesmysl! Činnost a odpočinek by měly být jako noc a den, v souladu s přírodními zákony. Největší - s prominutím - kravina je maximalizovat výkon trávením většího množství času v zaměstnání. Trend, který je nastavený Amerikou, a který Čína napodobuje. Hybnou silou, která posunuje lidstvo vpřed, nejsou lidé trávící spoustu času v klimatizovaných kancelářích nebo v neklimatizovaných výrobních halách, ale zpravidla lidé, kteří mají čas přemýšlet a nejsou zavaleni rutinou dennodenní práce. Ostatně už si nevzpomínáte, kdo stvořil sametovou revoluci?
Tvrdím. Rychlý růst je špatný. Dobrý je dlouhotrvající pomalý růstový trend pečující o kvalitu. V případě lidstva o kvalitu života. Se zajímavým nápadem přišel Bhútán, země, kde se životní úroveň neměří pomocí hrubého domácího produktu, ale hrubým národním štěstím. Osvíceného panovníka zajímá spokojenost obyvatel a ne HDP. Bhútán je mj. zemí, která nezná tabák, kde se každé úterý nejezdí autem a všechny zemědělské výrobky jsou BIO. Ukazatel Gross National Happiness byl dokonce projednáván v roce 2011 v OSN. Jak říká Wikipedie GNH je založeno na podpoře udržitelného rozvoje, zachovávání a podpoře kulturních hodnot, přirozeného životního prostředí a na dobré vládě. Pravda, celé trochu zidealizované, ale proč nesnít. Ve světle všech těch Nagyových, Rittigů, Janoušků a spol., nám nezbývá nic jiného než hledat nové cesty.
Mimochodem podle dostupného žebříčku postaveného na podobném konceptu (byl sestaven v Británii a index štěstí je nazýván Happy Planet Index) jsou na tom nejlépe Kostarika, Vietnam a Kolumbie. Čína, které máme závidět je na šedesáté pozici a supervelmoc Spojené státy na stopátém místě ze stopadesáti hodnocených zemí. Česká republika je mimochodem devadesátá první.
Zachovejte si zdravý rozum a sněte! A vyprdněte se na závist vůči Číně, problémů mají víc než dost.