Parafráze francouzské moudrosti mne napadla, když jsem srovnával úpravu nekalé soutěže v prvorepublikovém zákonu, v současném obchodním zákoníku a v novém zákoníku občanském. Ústřední figurou všech těchto úprav jsou totiž „dobré mravy hospodářské soutěže"; rozpor s nimi pak představuje jednu z podmínek právního postihu. Zároveň mi přišlo na mysl, že se opět objeví otázky, proč že my právníci používáme takové neurčité formulace a proč neřekneme přesně, co všechno se v soutěži smí a co je zakázané.

Odpověď na podobnou výtku obsahoval již komentář k prvorepublikovému zákonu o nekalé soutěži, kde Karel Skála v dobově půvabném stylu uváděl: V hospodářském životě zračí se stav a výše dočasné kultury lidské a tato jako vše lidské podléhá v časovém proudu stálým změnám. Též s pokračující vynalézavostí lidského ducha v dobrém i zlém nutno i v oboru potírání nekalé soutěže počítati a postarati se proto v zákoně o pružnou normu, jíž by se umožnilo ke všemu tomuto přihlížeti.

Dodal bych, že lidské chování je podmiňováno nejen kulturně. Má-li člověk obstát v soutěži o vlastní existenci a má-li zejména předat své geny do dalších generací, musí být vybaven, stejně jako příslušníci nižší živočišné říše, jistou dávkou bojovnosti, uměním lákat a schopností využívat druhých. V hospodářské soutěži lidí pak bývá nezřetelná hranice mezi nepřiměřenou agresí a zdravou průbojností; mezi klamavými praktikami a obvyklým lákáním; mezi parazitismem a stavem, který významný objevitel vyjádřil slovy: „Stál jsem na ramenou těch, kdo působili přede mnou."

Nenasytnost, tvořivost a kalkul

Člověk se navíc od ostatní živočišné říše odlišuje zejména tím, že je bytost nenasytná, tvořivá a kalkulující. Vlastnost uvedená jako první v pořadí se projevuje mimo jiné tím, že vedle základních biologických potřeb mají lidé četné potřeby druhotné (například potřebu prestiže, dominance, vědomí úspěšnosti); materiální symboly takových potřeb bývají nákladné. Lidskou tvořivost (ve spojení s ostatními zmíněnými vlastnostmi) pak vystihuje srovnání člověka a včely. Ta si počíná neobyčejně účelně, její produktivita má však stereotypní charakter - k výrobě kila medu potřebuje nalétat stále stejné množství kilometrů. Včelu nenapadne, že by mohla mít více medu s menším poletováním. Člověka kalkulujícího podobné myšlenky pronásledují neustále.

Příznivější bilance mezi výdajem energie a užitky (ať už se jimi míní cokoliv) bývá dosahována různými způsoby: pílí ve spojení se šetrností, mimořádnými výkony tvořivé povahy, na základě dědictví, za přispění náhody a nezřídka i protiprávním jednáním. Lidé volí takové způsoby, které jsou nejbližší jejich vlastním předpokladům a které jsou jim umožněny jejich společenským okolím. Asociální aktivity jako projev lidské nenasytnosti mohou mít ráz stereotypní i tvořivý (mluví se pak o zvrácené kreativitě) a pramenit z nezvládnuté emocionality či být plodem důkladnější kalkulace. Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Gary Becker dospěl ke zjištění, že protiprávní činnost vychází často z rizikové úvahy, při níž se poměřují možné zisky s pravděpodobností právního postihu a s jeho intenzitou.

Jablečné šampaňské

Všechny uvedené skutečnosti potvrzují, že nelze v zákoně předem a přesně stanovit, které všechny druhy jednání jsou v hospodářské soutěži nepřípustné. Kdyby zákonodárce uvedl stovky zakázaných aktivit, tvořivá praxe by okamžitě hledala nové soutěžní (ne)způsoby, u nichž by pak bylo ještě spornější, zda mají být shledány nedovolenými. V této souvislosti si vzpomínám na případ, který řešil francouzský soud. Výrobce dětského šumivého nápoje (obdoby našich „rychlých špuntů") nazval svůj produkt ""champommy" (odvozeno též od francouzského slova „pomme" - jablko). Byl pak žalován, že parazitně zneužil označení „šampaňské". Soud dospěl k poměrně překvapivému názoru, že by se spíše než o parazitismus mohlo jednat o symbiózu, soulad zájmů. Připustil, že děti zvyklé slavit pomocí „champommy", budou v době dospělosti spíš nakloněny k tomu, aby při významných příležitostech otevíraly lahve šampaňského.

Právo proti nekalé soutěži bude tak i v budoucnu především právem soudcovským. Na stále stejný a v podstatě jednoduchý základ lidské povahy může text zákona reagovat také nějakým ustáleným a jednoduchým pojmem, jakým jsou například dobré mravy soutěže. Nepodaří se totiž do zákona zařadit a pak v něm nacházet takový „slovní kámen mudrců", na jehož základě by bylo možné rychle a snadno rozhodnout, jaké jednání je soutěžně nekalé a jaké nikoliv. Na nepředvídané projevy lidské přirozenosti pak bude moci reagovat až výklad skutkových stavů a pečlivé vážení střetávajících se zájmů. Uplatní se přitom i koncepce, která se nachází již v díle Hamann, Drábek, Buchtela: Nekalá soutěž (komentář) z roku 1930. Uvádí se tam, že dobré mravy soutěže a obecné mravy nejsou totožné a jejich poměr se dá vyjádřit pomocí nesoustředných kružnic. Německý právník Kohler prý k podpoře této myšlenky neváhal tvrdit, že sotva existuje nějaká nemorálnost, jež by aspoň jednou také již k pokroku lidstva nepřispěla; vždyť kultura nemůže postrádati ďábla.

Autor Petr Hajn je emeritním profesorem právnické fakulty MU v Brně a externím spolupracovníkem advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík