Téma flexibility mezd není v ekonomii žádným otloukánkem, nyní se ho v souvislosti s utlumeným pokrizovým oživením uchopilo několik předních ekonomů. V principu můžeme říci, že malá flexibilita mezd je jedním z hlavních faktorů, které jsou pískem v soukolí hladce fungující a všechny zdroje využívající tržní ekonomiky. Jednoduchý příklad: Dejme tomu, že v miniekonomice koluje 100 Kč, všechny zdoje jsou využité. Nyní na základě předpovědi místní kartářky stoupne v ekonomice pesimismus, lidé strčí část peněz pod polštář, ze dne na den klesne poptávka a obrat peněz v ekonomice se sníží z 1 na 0,5. Pokud jsou mzdy (a ceny) naprosto flexibilní, druhý den klesnou o polovinu a vše jede dál jako doposud – všechny zdroje jsou využity, nezaměstnanost je stále nulová. Pokud ale mzdy na novou situaci nereagují, klesá poptávka po zboží, službách a práci, roste nezaměstnanost.
Zvyšování flexibility mezd by tak mělo být jednou z našich priorit, protože je podle teorie i intuice lékem na cykly a k tomu samozřejmě zlepšuje celkové fungování trhů (přesun práce mezi odvětvími, apod.). Do tohoto krásného konsenzu ale nyní nevybíravým způsobem vstupují (kdo jiný) Paul Krugman a jeho názorový souputník Mark Thoma. Poukazují na to, že flexibilita mezd může být v některých situacích kontraproduktivní. A je pravda, že představit si takovou situaci dnes nevyžaduje takovou kreativitu:
Firmy v mnoha vyspělých ekonomikách jsou vysoce ziskové a hromadí hotovost. Jinak řečeno, jejich vysoké zisky nejsou přeměňovány na (investiční) poptávku (i když toto tvrzení, respektive vztah „hromadění hotovosti – poptávka“ by zasloužilo více rozebrat). Pokud dojde ke zvýšení flexibility mezd, znamená to nyní samozřejmě jejich snížení. To by se ale pravděpodobně projevilo dalším poklesem poptávky. Celou logiku můžeme jednoduše vnímat tak, že zvýšení mzdové flexibility by vzalo poslední zbytky větru z plachet těm, kteří chtějí utrácet (a oddlužovat se). Další diskuse by vyžadovala alespoň jednoduchý model, ale o nesmysl na první pohled evidentně nejde. Zároveň je tu ale vtíravý pocit, že řešení problému je podle této logiky v tom, že ještě zhoršíme jednu z jeho systémových příčin.
Ne vše je v současné specifické situaci ztraceno. Například David Beckworth poukazuje na to, že onen paradox flexibilních mezd byl předním tématem už za doby Johna Maynarda Keynese, poukazoval na něj i James Tobin. Beckworth pak připomíná jeden „detail“. Podobné diskuse se totiž (opět) odvíjí s implicitním předpokladem „neschopnosti“ centrálních bank. Celý problém totiž můžeme vnímat tak, že deflace vyvolaná snižováním mezd vzniká jen proto, že jí umožnila centrální banka. A ano, v situacích jako je past likvidity, to znamená, že by centrální banka měla činit dost nestandardní kroky.
Celou věc chápu tak, že skutečným paradoxem flexibility je to, že centrální banky možná stále nejsou dost flexibilní a my se pak bavíme o takových věcech, jako je kontraproduktivní zvyšování flexibility mezd. Nebo můžeme problém formulovat obráceně: Předsudky v monetární oblasti vedou k tomu, že se daleko větší extrémy začnou projevovat jinde. Což by možná měli vzít v úvahu skalní odpůrci všeho, co zavání aktivitou centrálních bank.
Poměrně frekventovaně jsem zde rozebíral „teorii“ monetárních a QE kurvítek, takže asi nebudu zastáncem bezhlavého poskytování likvidity při každém náznaku vydírání ze strany trhů. Proč si ale vybírat mezi extrémy. Paradoxem je například také to, že Milton Friedman je na jedné straně tak nějak vnímám jako bývalý vrchní strážce před inflací a zneužíváním monetární politiky, na straně druhé je pravděpodobné, že by dnes velmi aktivní využívání monetárních nástrojů podepsal a možná i kritizoval dosavadní „umírněnost“. Podle mého nepůjde vývoj směrem k větším a větším rozvahám centrálních bank, ale k intenzivně využívanému managementu očekávání.
Pozn.: Jiří Soustružník je aktivní investor a témata, o nichž píše, mohou souviset s jeho investicemi. Jeho sloupky nejsou poskytovány jako investiční doporučení. Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.