Nesmyslný a bezvýsledný boj o Ukrajinu, který svádí Rusko a Západ už dvě desetiletí, vstoupil do nejničivější fáze. Jestli se situace začne ubírat podle nejhoršího scénáře, s opravdovým krveprolitím a odchodem akceschopné ústřední vlády ze scény, nebude o něčím vítězství ani řeči, napsal ruský list Vedomosti.
Rusko, Evropská unie a USA v posledních měsících v ukrajinské hře neustále zvyšovaly své sázky. Teď hrozí, že se ocitnou na pokraji ostré politické krize, která nadlouho otráví jejich vztahy.
Situace okolo Ukrajiny je nesmyslná, protože je v rozporu s globálními politickými zájmy všech velkých hráčů. Jejich kroky vedou iracionální obavy a stereotypy z již minulé éry velké evropské politiky 17. až 20. století. To byla doba, kdy se o osudech světa rozhodovalo na bitevních polích Evropy jako centru světové ekonomiky, vědy, techniky a kultury. Hegemonie v Evropě znamenala světovou hegemonii.
Rusko bylo obrovskou, ale chudou agrární a surovinovou říší, bojující o vliv na bohatší země Západu, o přístup k moři, o úrodná území na jihu a západě. Občas se blížilo k roli evropského hegemona, většinu času ale bojovala s pokusy o hegemonii jiných států. Mnohé z ruské imperiální politiky podědil Sovětský svaz. Evropa byla hlavní scénou studené války.
To vše je minulost. O osudu světa se už nebude rozhodovat v Evropě, ale v Asii. USA otevřeně vyhlásily, že přenášejí do Asie těžiště své vojenské infrastruktury. Rusko bez veřejných prohlášení dělá totéž. Evropa se mění ve strategickou periferii.
Hlubokomyslná prohlášení o osudovosti ukrajinské role pro budoucnost Ruska a východní Evropy popisují mizející realitu, a to platí i o výroku Zbigniewa Brzezinského: "Bez Ukrajiny přestává být Rusko impériem, ale se zaprodanou, a tím pádem podřízenou Ukrajinou, se Rusko stává impériem automaticky."
Budoucnost Ruska je předurčena jeho polohou a demografií. Rusko bylo, je a v dohledné budoucnosti bude především vývozcem surovin. Růst poptávky po surovinách se odehrává tam, kde se odehrává i růst průmyslové výroby. A to není v Evropě, ale v Asii.
Evropská unie nepochybně ještě dlouho bude největším hospodářským partnerem Ruska, ale tato role se bude postupně snižovat. Ještě nedávno největším obchodním partnerem Ruska bylo Německo, nyní ho však zdaleka předstihla Čína. Těžiště ruské ekonomiky se bude přemisťovat na východ. Ačkoliv je to těžko uvěřitelné, dříve či později se ekonomicky aktivní část populace bude znovu stěhovat za Ural. Nápad přemístit hlavní město na Sibiř se přijímal jako naprostá utopie, ale postupně tato myšlenka přestává být něčím mimořádným a už se najdou politici, kteří ji veřejně podporují.
Mimo kontext velké evropské politiky, která odchází do minulosti, přestává být Ukrajina hlavní cenou. Stává se prostě nefungujícím státem, potácejícím se na hraně bankrotu, bez jakékoliv mezinárodní autority, s neakceschopným státním aparátem, se zničenou ekonomikou, rozdělenou populací a omezenými zdroji.
Současně boj o Ukrajinu je jedním z hlavních jablek sváru mezi Ruskem a USA. Ovzduší nedůvěry brání součinnosti Ruska nejen s Washingtonem, ale i s celým systémem asijských aliancí vedených USA, jejichž členy jsou i některé z největších světových ekonomik.
Samozřejmě, Rusko má řadu hospodářských, vojenských a politických zájmů na Ukrajině, které bude bránit za jakoukoliv cenu. Ale sotva jde o plány na rozdělení, anexi či podřízení si Ukrajiny. Tak pochybný podnik by nepřinesl žádné zjevné výhody, ale vytvořil by spoustu neřešitelných potíží. Ani EU a USA, válčící s přízrakem obrody ruského impéria, nejsou připraveny převzít za Ukrajinu odpovědnost.
Ani jedna ze stran nemůže vyhrát. Zájmy každé jsou omezené a v mnohém končí nepřípustností dominance protivníka. Boj je neperspektivní a destruktivní pro všechny.
Pro obě strany je obtížné přiznat, že ukrajinská otázka je věcí minulosti. Ale dříve či později se uzná, že zájmy všech hráčů na Ukrajině jsou omezené a ve skutečnosti si neodporují. O budoucnosti se rozhoduje jinde. Ukrajinu je záhodno ponechat samu sobě.