Evropská centrální banka je i po pěti letech akomodace pod tlakem, aby svou politiku uvolnila ještě více. Na povrchu se zdá, že argumenty pro tento krok jsou skutečně přesvědčivé: Inflace leží nízko, nabídka úvěrů je zablokována, přebytečná likvidita se zmenšuje. Zmenšující se rozvaha ECB je vnímána jako signál příliš utažené politiky a může být jedním z důvodů, proč se euro tvrdohlavě drží na silných úrovních, které mohou poškodit probíhající oživení.
Detailnější pohled už ale ukazuje rozdílný obrázek. Vezměme inflaci. Ta je určitě nízko, ale jistě neindikuje blížící se deflační spirálu taženou posunem v očekáváních. Naopak, klesající ceny odrážejí rostoucí produktivitu a klesající mzdy. Strukturální reformy fungují, periferie získává na konkurenceschopnosti, vše funguje tak, jak má. Nebo se podívejme na zamrzlý trh s úvěry. I zde jde totiž o vítaný posun, protože banky po předchozím boomu nyní zmenšují rizikovost svých rozvah. Výše dluhu naopak stále leží příliš vysoko. Ve Spojených státech už domácnosti své zadlužení snížily na úroveň podobnou úrovni na začátku tisíciletí. Nebyl to ale jednoduchý proces, banky odepsaly miliardy špatných úvěrů.
A co zmenšující se rozvaha ECB? I zde se musíme věnovat hlubšímu pohledu. Nejde totiž o to, že by ECB z trhu aktivně stahovala likviditu. Naopak, spíše jde o růst důvěry na stranách bank, které už jsou opět ochotny získávat likviditu na trhu a ne u ECB. A i kdyby se ECB pokusila dodávat systému více likvidity, k ničemu by to nevedlo, protože likvidita problémem není. Požadavky na další uvolnění monetární politiky v eurozóně tak nejsou opodstatněné. ECB se nachází v pozici, kdy je zodpovědná jak za monetární politiku, tak za koordinaci dohledu a regulace bank. V této oblasti by měla prosazovat urychlené odpisy špatných úvěrů a podporovat proticyklickou politiku. To je vhodnější než užití plošných nástrojů, jako je snižování sazeb či kvantitativní uvolňování.
V oblasti monetární politiky je nyní žhavým tématem tzv. „forward guidance“. Nyní se tento nástroj používá pouze jedním směrem – k ujištění trhů, že centrální banky sazby nezvednou po blíže nespecifikovanou „dlouhou dobu“. Tento postup sebou ale nese riziko vzniku dalších bublin. Signál je jasný: Nikdo se nemusí obávat, že nebude k dispozici levné financování, na očištění rozvah je čas. Forward guidance je v současné podobě špatným krokem. ECB by měla učinit pravý opak a říci trhům, že sazby už půjdou brzy nahoru. Tím by uspíšila potřebné reformy, bankovní sektor by to nepoškodilo. Zdravé společnosti by i nadále získávaly úvěry. Jak dobře víme, život ztrestá ty, co lelkují.
Autorem je hlavní ekonom SE Michael Heise.
(Zdroj: WSJ)