Porušení smluvní povinnosti

 Prvním případem, kdy zákon umožňuje odstoupit od smlouvy, je porušení smlouvy druhou stranou. Je potřeba, aby porušení bylo podstatné. Jinými slovy, musí dojít k takovému porušení, o kterém už při uzavření smlouvy druhá strana věděla, nebo musela vědět, že byste smlouvu neuzavřeli, pokud byste předvídali, že k němu dojde.

Může jít například o povinnost mlčenlivosti. Pokud ji druhá strana porušila, ačkoliv věděla, či musela vědět, že má pro Vás podstatný význam, je možné od smlouvy odstoupit. Mějte však na paměti, že tak musíte učinit bez zbytečného odkladu. To sice bude posuzováno u každého případu s ohledem na konkrétní okolnosti zvlášť, je však jisté, že musí jít o lhůtu co nejkratší. Pokud však v této lhůtě nebude toto právo využito, nelze již pro toto porušení od smlouvy odstoupit. To je možné až později, s odkazem na obdobné jednání porušující strany, resp. další porušení.

Prodlení

 Odstoupit od smlouvy můžete také v případě, že je druhá strana v prodlení. Přestože prodlení je jedním ze způsobů porušení smlouvy, možnosti odstoupit od smlouvy se rozšiřují. Do prodlení se může dostat kterákoliv ze stran smlouvy, jak dlužník, tak věřitel. Definičním kritériem, zda je nějaká ze stran v prodlení, je čas určený ke splnění. Jinými slovy, pokud strana nesplní povinnost v dohodnutém čase tak, jak bylo ujednáno, je v prodlení.

Stranám jsou, shodně jako v obchodním zákoníku účinném do 31. 12. 2013, poskytnuty (na rozdíl od odstoupení z pouhého porušení povinnosti) dvě možnosti, za kterých mohou od smlouvy odstoupit v případě prodlení.  První možnost je zde v případě, kdy prodlení znamená podstatné porušení smlouvy. Oprávněná strana je opět povinna odstoupit bez zbytečného odkladu.

Pokud však je dlužník v prodlení se splněním svých povinností, existuje i druhá alternativa. Strana, která smlouvu neporušila, má totiž možnost od smlouvy odstoupit i z důvodu nepodstatného porušení smluvní povinnosti. Může tak učinit, pokud poskytla porušující straně přiměřenou dodatečnou lhůtu ke splnění, která by měla být stanovena s ohledem na délku nebo náročnost plnění.

Důležité však je, že za nepodstatné porušení povinnosti bude pravděpodobně považováno i prodlení, která se v době uzavírání kontraktu jevilo jako podstatné, avšak strana smlouvy má tak velký zájem na splnění, že straně porušující ještě poskytne dodatečnou lhůtu. Například je pro vás důležité, abyste čerstvé pečivo dostali do svého hotelu od dodavatele přesně v 6 hodin ráno, neboť od 7 hodin budete svým hostům podávat snídani. Dodavatel Vám zavolá, že pečivo může dodat až v 9 hodin, ale pro vás je obtížné sehnat dalšího dodavatele. Přestože byste tedy původně prodlení s dodáním v délce dvou hodin považovali za podstatné porušení povinností, tak ze zmíněných důvodů máte nadále zájem, aby vaši hosté dostali čerstvé pečivo alespoň na druhou část snídaně. Proto dodavateli poskytnete dodatečnou lhůtu ke splnění. Sami překvalifikujete poskytnutím dodatečné lhůty ke splnění porušení z podstatného na nepodstatné a v důsledku toho Vám tedy právo odstoupit vzniká až po uplynutí dodatečné lhůty, kterou jste ještě dlužníku ke splnění poskytli.

Jak vidíme, v případě podstatného porušení smluvní povinnosti tedy musíte odstoupit bezodkladně poté, kdy se o porušení dozvíte, jinak právo ztrácíte, v případě že dojde k prodlení, jste oprávněni odstoupit až bezodkladně po uplynutí dodatečné lhůty ke splnění, kterou poskytnete.

Odstoupení od smlouvy pro očekávané porušení smlouvy

 Pro úplnost je třeba dodat, že nový občanský zákoník obsahuje, shodně jako starý obchodní zákoník, možnost od smlouvy odstoupit pokud ještě sice nedošlo k porušení povinnosti, nicméně z chování druhé strany vyplývá, že k podstatnému porušení povinnosti dojde. V praxi se jedná například o situaci, chcete-li, aby vaše svatební šaty byly doručeny den před svatbou, nicméně se domníváte, že vzhledem k jejich pozdnímu vypravení zásilkovou službou z obchodu budou doručeny až v den svatby a to pozdě dopoledne. Jestliže druhá strana neposkytne oprávněnému dostatečnou jistotu, že dluh splní, shodně jako u prvního zákonného důvodu je možné od smlouvy odstoupit, avšak právo musí být vykonáno bez zbytečného odkladu. Co se považuje za dostatečnou jistotu, je opět nutné posuzovat s ohledem na okolnosti případu, někdy bude postačovat pouhé prohlášení, jindy bude například potřeba, aby byl straně oprávněné poskytnut důkaz o schopnosti splnit povinnost. Oprávnění k takovému úkonu tedy vzniká ještě před dospělostí pohledávky, tedy před časem určeným ke splnění.

Ošetřete si svá práva ve smlouvě co nejvíce

 Jak vidíme, právní úprava poskytuje několik možností pro odstoupení od smlouvy. Vzhledem k tomu, že život je až příliš pestrý na to, aby ho autoři dokázali ve všech případech popsat, jsou důvody odstoupení v zákoně formulovány obecně, za použití abstraktních pojmů. Vezmeme-li si výše zmíněný příklad s pozdním dodáním rohlíků, jejich dodání o dvě hodiny později může znamenat podstatné porušení, pokud kvůli němu restaurace nemůže podávat snídani. V jiném případě, například pokud jsou rohlíky místo v 7 hodin dodány v 9 hodin, avšak mají být použity až na večeři, nemusí jít o podstatné porušení. Zřejmě nemusíme připomínat, že otázka, zda odstoupení od smlouvy bylo oprávněné, či nikoliv, často zavdává na velmi komplikované a těžko rozřešitelné spory.

Aby se tedy smluvní strany vyhnuly veškerým pochybnostem ohledně toho, co má být podstatným porušením a co již nikoliv, lze doporučit, aby si tyto případy přesně vymezily ve smlouvě. Kromě důvodů pro odstoupení zákon umožňuje stranám smluvně ujednat i jiné otázky. Například lhůty, ve kterých ho lze uplatnit, jak má oznámení o odstoupení vypadat, či jaká práva a povinnosti zůstávají odstoupením nedotčena.