Poslední data z čínské ekonomiky ukazují, že růst průmyslové výroby se dostal na pětiletá minima. Co Čínu nyní čeká? Její růst byl v uplynulých 15 letech fenomenální. V poslední době ale budí obavy rostoucí závislost růstu na dluhu. Problém je patrný z následujícího grafu, který ukazuje růst čínského produktu na hlavu. Ten rostl velmi silným tempem dosahujícím 7 – 8 % ročně:
V období 1997–2013 ale dluh čínského soukromého sektoru rostl ještě mnohem rychleji. Tato závislost růstu na dluhu je důsledkem velmi nízké spotřeby domácností. Nadměrné úspory čínské vlády, domácností a korporátního sektoru tečou do státem vlastněného bankovního sektoru, který jimi poté financuje domácí investice. To by bylo v pořádku, ale poměr dluhu k HDP nemůže neustále růst a nakonec musí něco povolit.
V minulých letech byla situace ulehčována tím, že zbytek světa byl ochoten si od Číny půjčovat miliardy dolarů ročně na to, aby si kupoval čínské zboží. Platilo to zejména o Spojených státech. Výsledkem byl prudký růst čínského přebytku běžného účtu. Ten se zvýšil přibližně z 2,5 % HDP v roce 2003 na více než 10 % HDP v roce 2007. Jinak řečeno, Čína namísto vytváření domácího dluhu půjčovala do zahraničí a vytvářela si tak poptávku po vlastním zboží. Výsledkem byl menší tlak na růst vnitřního zadlužení. Poměr dluhu k HDP tak dokonce klesl ze 125 % HDP v roce 2003 na 100 % HDP v roce 2008. Vývoj běžného účtu a úvěrů poskytnutých soukromému sektoru je vyznačen v druhém grafu: Patrný je zmíněný pokles zadlužení do roku 2008 i prudký růst přebytků běžného účtu (přerušovanou čarou) do roku 2007:
Západní země si ale nemohly od Číny půjčovat donekonečna a v roce 2008 poptávka po čínském zboží zkolabovala. Přebytky jejího běžného účtu se propadly z 10 % HDP roku 2007 na 2 % HDP v roce 2011. To vyvolalo silný negativní tlak na růst čínské ekonomiky a země tak hledala další zdroje poptávky. Našla je ve formě rychlého růstu domácího dluhu, když státem vlastněné banky otevřely úvěrové kohoutky (uvedený graf navíc neodráží celkový růst dluhu, protože jeho velká část proudila přes stínový bankovní sektor). Pokud chce Čína pokračovat stejným způsobem, musí si od ní začít opět více půjčovat Spojené státy a další země, nebo musí růst dluh domácích firem a domácností. V delším období ale není udržitelné ani jedno.
Autory jsou profesoři financí Atif Mian a Amir Sufi.
(Zdroj: houseofdebt.org)