Paul Krugman na konferenci pořádané Evropskou centrální bankou navrhoval zvýšení míry inflace. Takový návrh přichází s ohledem na to, že současný inflační cíl ECB ve výši 2 % křehké ekonomice eurozóny nepomáhá. Krugman se domnívá, že kdyby byl cíl zvýšen na 4 %, vypadalo by to jinak. Jde mu ale skutečně o vyšší inflaci? Odpověď je záporná. Ve skutečnosti chce najít jistou cestu k oživení agregátní poptávky, která by ekonomiku dostala do stavu plné zaměstnanosti. Vyšší inflaci tedy vnímá jen jako způsob, jak se do tohoto stavu dostat. Je tu ale i jiná cesta, která vyšší inflační cíl nezahrnuje. Ukazuje ji Izrael, jehož ekonomika se udržela na trendu růstu poptávky i během krize a bez toho, že by musel být změněn inflační cíl. Ukazuje to následující obrázek. Izraelská centrální banka Bank of Israel to dokázala tím, že umožnila přechodný růst inflace nad cíl ve chvíli, kdy reálný produkt začal klopýtat. Modře je vyznačen cenový deflátor, červeně vývoj HDP:
Bank of Israel udržovala celkové výdaje v ekonomice na rostoucím trendu, čímž přechodně došlo k vyšší inflaci, která vyvážila přechodný pokles produktu. Celková poptávka ale zůstala stabilní. Je pravděpodobné, že to ubránilo izraelskou ekonomiku před dlouhodobým propadem, kterým si prošly Spojené státy a eurozóna. U nich tento přístup vyzkoušen nikdy nebyl. Nominální stability lze tedy dosáhnout bez dlouhodobého zvýšení inflace. Je třeba pouze ochoty na straně centrální banky k přechodnému zvýšení inflace, která vyváží pohyb reálného produktu.
Skeptici mohou pochybovat, zda jsou centrální banky schopné činit podobné kroky na konzistentní bázi. Možná, že izraelská centrální banka měla jen štěstí. To je relevantní úvaha, ale naštěstí tu je velmi dobrý nástroj, který dosažení požadovaného cíle může zajišťovat. Je jím cílení nominálního produktu. To by vedlo přesně k tomu, že centrální banka umožní vyšší inflaci v době, kdy je produkt v útlumu a naopak. Není třeba, aby se centrální banka neustále snažila o dosažení nějaké konkrétní výše inflace. Ta se nastaví sama a automaticky. Stabilizace celkových výdajů v ekonomice povede i ke stabilnímu monetárnímu prostředí, kde jsou šoky na straně poptávky po penězích vyváženy pohybem peněžní nabídky a naopak. Dokumentuje to opět vývoj v Izraeli shrnutý v dalším grafu. Modře je vyznačen vývoj peněžní nabídky a červeně rychlost obratu peněz v izraelské ekonomice:
Stačilo by tedy, kdyby se centrální banky zavázaly ke stabilizaci celkových výdajů v ekonomice či ke stabilizaci nominálního produktu. Bank of Israel to během krize v podstatě činila. Fed a ECB by tomu měly věnovat pozornost.
Zdroj: Blog ekonoma Davida Beckwortha