Pro Polsko byla krymská krize překvapením, ještě větší šok ale představovala umírněná reakce Německa na tuto ruskou agresi. Němci pro svůj postoj používají nový výraz: russlandversteher, neboli „chápání Ruska“. Více než polovina Němců tvrdí, že chápou Putinovo zabrání Krymu a následný krvavý konflikt na Ukrajině. Podle nich nese vinu i americká podpora, které se dostalo kyjevským demokratům a která Putina provokovala. Podobná část Němců je proti dalším sankcím proti Rusku. Silnější protiputinovská rétorika Angely Merkelové u nich velkou podporu nenalézá.
Poláci posledních 25 let slyšeli, že Německo za nimi bude stát. Říkalo se, že „když se nyní Německo podívá na východ, vidí západ“. Německý obchod a investice do Polska jsou významnější, než je tomu s Ruskem. Je ale překvapující, když Poláci dnes více reptají ohledně Berlína než Moskvy. A více na západ je rozdělení ještě patrnější. Francouzi hodlají Rusku prodat dvě vojenské lodě Mistral i přes protesty Washingtonu a nových členských zemí NATO. Británie prodala za ruské špinavé peníze City of London.
Ruský útok na Ukrajinu rozbil i Visegrádskou skupinu. Poláci se snaží o vytvoření stálých základen NATO (či ještě lépe amerických) ve střední Evropě. Český ministr obrany Martin Stropnický ale minulý měsíc takový krok přirovnal k sovětské invazi do Československa v roce 1968. Když Barack Obama navrhl, aby se americké jednotky přesouvaly po celém regionu, slovenský premiér Robert Fico vyloučil, že by se jeho země na takovém plánu podílela. Slovensko přitom ze 100 % závisí na ruském plynu. Maďarsko se stále více nacionalizuje a pod svým autoritářským vůdcem Viktorem Orbánem také figuruje mezi zeměmi, které „rozumí Rusku“. A Moskva nedávno dostala další dárek – úspěch krajně pravicových stran v evropských parlamentních volbách. Mír a stabilita ve střední Evropě se dnes berou jako samozřejmost. Z historického hlediska je to ale výjimka.
Zdroj: WSJ