Uběhlo již sedmdesát let od bretton-woodského setkání, jež dalo mimo jiného vzniku jedné z nejvýznamnějších globálních institucí - Světové banky. Najde se jen málo skutečně zarytých odpůrců, kteří instituci považují za zbytečnou a hodnou rozpuštění. Existuje však spousta těch, kteří se domnívají, že by si zasloužila strukturální úpravu.
Patří mezi ně i prezident Světové banky Jim Yong Kim, který stojí v čele reformních snah. Dle jeho názoru totiž instituce k dosažení svého primárního cíle, kterým je pomoc lidem žijících v chudobě, využívá nevhodných prostředků. Ve výsledku tak namísto podpory snah soukromého sektoru pomoci strádajícím, působí jako konkurenční síla. To následně vede k bujení byrokratického aparátu banky, která nyní zaměstnává přes 10000 lidí. Její efektivita v řešení problémů s chudobou tak značně klesá.
I proto je logickým vyústěním snaha osekat nadbytečné procesy a zredukovat stavy. Kim plánuje snížit rozpočet o 8 % (400 mil. USD) a propustit na 1000 pracovníků. Reformní úsilí se pak musí zaměřit také na samotnou úlohu Světové banky. S rostoucí střední třídou chudobou zasažených zemí přibývá soukromých investorů ochotných investovat své prostředky do akcelerující ekonomiky. Ročně tak do rozvíjejících se ekonomik proudí na bilion amerických dolarů od investorů a filantropistů z celého světa. Pro Světovou banku to znamená, že zdejší obyvatelé její služby v podobě dostupných půjček nepotřebují v takové míře jako doposud. Samotná instituce tak v minulém roce poskytla úvěry v hodnotě méně než 35 mld. USD. S ohledem na vznik lokálních rozvojových bank v jednotlivých státech bank instituce příliš nemůže počítat ani se zlepšením v budoucích letech.
Prezident Kim proto navrhuje rozprostřít současnou aktivitu ze 6 geografických teritorií do 14 oblastí zájmu, které budou zahrnovat např. zdravotnictví či zemědělství. Cílem je dosáhnout vyšší úrovně expertních znalostí pracovníků v daných oblastech zájmu. To by pak na rozdíl od současného systému mělo umožnit přeshraniční podporu. Jednoduše řečeno, by tak odborník např. na energetickou soběstačnost mohl nabídnout poradní služby vládám jednotlivých zemí bez ohledu na to, zda jsou situované v Asii či Africe. Součástí má být také daleko konkrétnější zacílení na pomoc 40 % nejchudšího světového obyvatelstva. Za zvážení by dozajista stál také ústup z oblastí, kde v dostatečné míře operuje soukromý sektor. Například Čína a Indie mohou být oblastmi, kde Světová banka nemusí poskytovat takový objem služeb, neboť jsou dostatečně pokryty lokálními institucemi s obdobným účelem.
Světová banka stojí na křižovatce. Buď bude bojovat za přežití svých nadbytečných oddělení a zachování neefektivních pracovních sil, nebo dostojí svému zájmu a pomůže soukromému sektoru jako doplňkový produkt. Možná tím ztratí část své důležitosti, ale přiblíží se k dosažení svého vrcholného cíle, kterým je maximální snížení chudoby. Ve snaze pomoci totiž může někdy být tím vůbec nejrozumnějším krokem přenechat část úsilí jiným.
Zdroje: Bloomberg