Deflace: dobro nebo zlo?

Autor: Tomáš Roček

Dá se obecně říci, že deflace se projevuje poklesem cen statků, na což pochopitelně ve zdravém, nepřeregulovaném trhu, kde nemají rozhodující slovo odbory, navazuje odpovídající snížení mezd zaměstnanců (jestliže regulace, případně stávky, brání v poklesu platů, může to znamenat ekonomické problémy podnikatelských subjektů, protože náklady na mzdy zůstávají stejné, přičemž tržby za výrobky klesají). Snížení platu zní pro mnoho zaměstnanců hrozně, ale jestliže je toto snížení vyvoláno poklesem cen, což vychází ze samotné definice deflace, k reálnému snížení mezd nedochází, snižují se tedy pouze nominálně. Ekonomická situace domácností tedy zůstává stejná- za menší mzdu si koupí stejné množství výrobků jako dříve, protože jsou levnější.

Snižování cen bylo za dob zlatého standardu, ale i v pozdějších dobách, běžným jevem. Ve stručnosti byla situace v ekonomice následující: jestliže zůstává množství peněz v ekonomice relativně stabilní, zatímco objem kapitálových investic roste, výsledné přírůstky produktivity generují mnohem rychlejší růst celkové zásoby zboží a služeb. Jednoduše tedy: jestliže máme stále více věcí a přitom stále stejně peněz, je všechno časem levnější a levnější. Na tomto zdravém procesu, kterému říká ekonom Joseph Salerno „růstová deflace“ není nic špatného ani ekonomicky problematického. Americká ekonomika takto fungovala od roku 1789 do roku 1913 (rok, kdy byl založen FED). Toto období bylo obdobím v historii nevídaného hospodářského pokroku. Abychom se ale nepohybovali v dobách před 100 lety, nedávný příklad z Číny svědčí o stejném efektu. V období let 1998 - 2001 klesal čínský index spotřebitelských cen tempem 0,8 až 3 procenta. Ve stejném období vykazovala čínská ekonomika růst HDP průměrně 7,6 procenta.

Pro větší názornost lze použít příklad konkrétního odvětví - například ceny počítačů klesají poměrně výrazně. V roce 1980 vyrobili výrobci počítačů cca 490 tisíc jednotek, v roce 1999 už to bylo 43 milionů, přičemž ceny jejich produktů za toto období klesly o cca 90%. Přesto došlo v tomto období k hlavnímu a pro budoucnost zásadnímu rozvoji výpočetní techniky, ze kterého profitovali jak výrobní firmy, tak spotřebitelé.

Vraťme se ale k „ideální“ míře inflace, která je obecně definovaná jako 2 - 3%. Jestliže si chcete založit bankovní účet, který bude mít v názvu „spořící“, budete jistě velmi šťastni, jestliže se bude roční úroková míra pohybovat nad 2% (v současnosti tuto úrokovou míru nenabízí žádná banka na českém trhu). Dá se tedy říct, že tento ideál pomalu a nenápadně odsává peníze, které člověk na trhu získal, odložil jejich spotřebu a uložil si je v bance za účelem zhodnocení.

Má-li ekonomika problémy, není to vinou klesajících cen. Prudká deflace občas následuje po splasknutí inflační bubliny, kterou vyvolalo předchozí expanzivně monetární chování centrální banky. Je to tedy normální chování trhu, který se prostřednictvím snížení boomem nafouknutých cen snaží nastolit rovnováhu. Jestliže stát do tohoto procesu zasahuje, automaticky vyvolává tržní nerovnováhu.

Dokladem historické nesouvislosti mezi deflací a ekonomických propadem je například empirická studie American Economic Review (jednoho z nejprestižnějších ekonomických periodik na světě) vydaná v roce 2004, která zkoumá deflační epizody v sedmnácti vybraných státech za posledních sto let. Výsledkem je, že v 90% deflačních případů nedošlo k žádné ekonomické depresi. Autoři studie mezi deflací a depresí neshledali žádnou souvislost.

Z příkladu inflačních bublin je patrné, že v současnosti deflace není příčinou ekonomického poklesu, ale spíše jeho důsledkem. Situací, kdy se trh snaží nastolit na trhu opět rovnováhu, kterou rozvrátil regulátor.

Tyto argumenty jsou podnětem k zamýšlení se nad věcmi, které se v současné době zdají být takřka axiomy, příkladem je „zdravá“ míra inflace. Můj názor a názor autorů, ze kterých jsem část argumentů čerpal, nemusí být samozřejmě každému po chuti, a proto budu nesmírně rád za jakoukoliv zpětnou vazbu.

Nezbývá tedy než dodat, že žijeme v době, kdy hlavní názorové proudy ovlivňují většinové mínění a rozhodně stojí zato si přečíst díla autorů, kteří se na věc dívají z trošku jiného pohledu.

Více článků a zajímavostí na: http://stox.cz/zpravodajstvi/clanky/globalni