Odhalení čínského zázračného růstu

Proces začíná Cobb-Douglasovou produkční funkcí, kdy výstup (Y) je vyjádřen jako funkce čtyř faktorů: práce (L), tvorby kapitálu (K), znalostí (h) a celkové produktivity (A). Podíl kapitálu na produkční funkci  - hodnotu alfa (α) předpokládáme 0.45, podobně jako je tomu u jiných studií.

Y = AK^α (hL)^1-a

Úpravami můžeme vyjádřit výsledný růst jako funkci čtyř druhů vstupů: 1) změny pracovní síly (růst zaměstnanosti); zvyšování lidského kapitálu (zastoupeno počtem let vzdělávání); 3) kapitálové prohlubování (růst čistého znehodnocení kapitálové akumulace); a 4) změny TFP (celková produktivita výrobních faktorů). Pro výpočet dílčího růstu (vrchní částObrázku 1), respektive příspěvku k HDP (spodní část Obrázku 1) v období od roku 1952-2011, jsme využili data z Penn World Table 7.1. Poté jsme podle určitých předpokladů upravili oficiální data NBS a dostali jsme se tak až na rok 2013. Pro znázornění a analýzu jsme rozdělili rozložení do dvou období a to: 1952-1978 a 1979-2013 s ohledem na dopad velké strukturální reformy. Období od roku 1979 se dále dělí na tři části, vyznačené asijskou finanční krizí (1997) a světovou finanční krizí (GFC, 2008).

Rozdělení růstu v letech 1952-2013

Čína – podíl na celkovém růstu HDP na hlavu

Na Obrázku 1 jsou vidět rozdílné rysy růstu v období před a po ekonomické reformě. Před rokem 1978 rostla ekonomika meziročně průměrně o 5.2% a její volatilita byla velká. Tvorba kapitálu, zvětšování pracovní síly a zvyšování lidského kapitálu jsou faktory, které významně přispěly k celkovému růstu. Avšak během velkého skoku kupředu a kulturní revoluce se znatelně snížila produktivita. Od roku 1978 je strukturální reforma původcem významných změn ekonomických faktorů. Během tohoto období rostla TFP meziročně průměrně o 3.4%, přispívající tak více než 1/3 k ekonomickému růstu. Nicméně největší význam měla tvorba kapitálu, rostoucí o 9.7% ročně a podílející se tak na růstu z více než 40%. Význam pracovní síly a zvyšování znalostí jako růstových faktorů postupně zeslábl.

Z dílčího členění jednotlivých období od roku 1978 lze vyčíst zajímavé postřehy. První je, že jako největší přispívatel k celkovému HDP se tvorba kapitálu velkou reformou pozvedla a dále se zrychlovala i přes asijskou a světovou finanční krizi, odrážející tak dopad vládních investičních pobídek. V tomto období podíl investic Číny na celkovém HDP vzrostl z 30% na omračujících 48% v roce 2012. Za druhé, od zavedení reformy se významně zrychlil růst produktivity, meziročně se zvyšující o 3-4% až do vypuknutí světové finanční krize. Po krizi se růst TFP snížil na něco více než 2%, což znamená, že část z post krizového investování se udála v málo produktivních odvětvích. Za třetí, zvětšování pracovní síly pokračovalo, ale s klesající tendencí. S tímto na mysli se dá očekávat zhoršení čínských demografických podmínek a zároveň to, že výrobní faktor práce může brzy přestat růst, jak bude dále vysvětleno ve druhé části této zprávy.

Produkční cykly odráží ekonomické cykly v Číně

Vrchní část: meziroční míry růstu produkčních prvků

Spodní část: podíl výrobních prvků na celkovém růstu

Obrázek 2 graficky znázorňuje rozložení růstu na dílčí složky a podává více informací o tom, jak se ekonomické proměnné v čase vyvíjely. Vrchní část obrázku zachycuje růstové míry jednotlivých výrobních faktorů od roku 1978, zatímco spodní část je ukazuje jako podíl na HDP. Můžeme vypozorovat, že nárůst pracovní síly a znalostí zůstává stabilní. Tvorba kapitálu je také stálá, ale prodělala dvě změny. Jednu na počátcích devadesátých let a druhou po světové finanční krizi. Nejvíce nestálou složkou je růst TFP, který má rozpětí mezi -1.4% a 15%. Je zajímavé, že tato fluktuace těsně odráží celkový ekonomický cyklus.

Ekonomické reformy mají vliv na produkční cykly

Rychlým pohledem na Obrázek 2 se ukáže, že za posledních 35 let byly tři hlavní cykly produktivity a to přibližně v obdobích 1980-1990, 1991-1998, 2000 – současnost. Malé připomenutí si čínských ekonomických dějin naznačuje, že začátek každého cyklu byl spojen s velkými strukturálními reformami, které skončily buď krizí anebo silným ekonomickým útlumem.

1980-1990: ekonomické reformy v osmdesátých letech začaly v zemědělství, s postupným uvolňováním cen produktů a farmářům bylo dovoleno prodávat část jejich sklizně na trhu. Postupně došlo k zapojení podobného principu i v ne-zemědělských odvětvích, kdy státem vlastněné firmy byly motivovány ke zvyšování výroby a prodeji výrobků za vyšší tržní ceny. Snížená cenová kontrola pomohla zlepšit tržní signály a pomohla ekonomice uvolnit značný potenciál v produktivitě. Bohužel, se zmenšujícím se podílem zemědělských odvětví, síla reforem slábla. Ve stejnou dobu došlo také k politickým chybám při procesu liberalizace, což vedlo k přehřátí ekonomiky a politickému napětí na konci osmdesátých let. Náhlé zpřísňování úvěrových podmínek si také vybralo svou daň, čímž skončil první cyklus produktivity od dob velké reformy.

1991-1998: Začátek cyklu následoval po slavném výletu Deng Xiaopinga do jižní Číny, jenž přispěl k posílení chuti politiků pokračovat v započatých tržně-orientovaných reformách. Strukturní změny v tomto období byly zaměřeny na konsolidaci státních podniků, protože byl umožněn bankrot a slabé společnosti byly přebírány silnějšími. Překážky obchodu a ochrana monopolů byly také zmenšeny, čímž se otevřela cesta soukromému a zahraničnímu kapitálu. Tyto změny pomohly oživit růst produktivity na počátku devadesátých let, ačkoliv byl tento cyklus zasažen asijskou finanční krizí (AFC).

2000-současnost: Za probíhající AFC se konalo patnácté Třetí Plénum a nastavilo kurs pro pokračování liberalizace soukromého sektoru. Rozšiřování zahraničního obchodu a uvolnění běžného účtu země v procesu před a po nástupu WTO bylo silným impulsem pro stabilní a pokračující růst produktivity až do počátků třetího tisíciletí. Vzestup cyklu se opět otočil vypuknutím vnější krize – tentokrát té v USA, jež se rychle rozšířila po světě. Od dob GFC rostla TFP méně a tak s sebou táhla dolů i celkový ekonomický růst.

Tato analýza cyklů produktivity má dva cíle. Prvním je zdůraznit význam přírůstků produktivity jako hlavního zdroje ekonomického růstu. Její důležitost v čase bude stoupat s tím, jak bude podíl vstupů (práce nebo kapitál) na růstu slábnout, anebo se dokonce změní v záporný. Druhým a důležitějším je poukázat na nespornou korelaci mezi ekonomickými reformami a růstem produktivity v Číně. V příští zprávě se blíže podíváme na reformy nezbytné k dosažení vyšších přírůstků produktivity a udržitelného růstu. Navíc se pokusíme odhadnout potenciální růst Číny, a jak by se mohl ještě zlepšit přijetím nových strukturálních reforem.

Připraveno ve spolupráci s překladatelskou agenturou InvenioMedia.cz

Čtěte další články o investování na http://www.penizenavic.cz/investovani/clanky