Podle obecně rozšířeného názoru vládne Putin Rusku jako diktátor, který odstranil své protivníky a představuje hrozbu pro okolní země. Možná by ale bylo vhodné tento pohled v kontextu současných událostí přehodnotit. Začněme u Ukrajiny. Ta je pro Rusko důležitá jako nárazníková oblast chránící ho před západem. Za Janukoviče byly zájmy Ruska v bezpečí. A to je pro Putina velmi důležité.
Putin nahradil Borise Jelcina částečně kvůli tomu, jak si Jelcin vedl během války v Kosovu. Rusko bylo spojencem Srbů a nechtělo, aby s nimi NATO vstoupilo do války. Názory Ruska ale západ nebral v potaz. Nakonec Rusko vyjednalo dohodu, v jejímž rámci umožnilo jednotkám NATO, aby vstoupily do Kosova a měly ho pod kontrolou. Výměnou měly takto působit i ruské jednotky. Těm to ale nikdy umožněno nebylo a Jelcin nebyl schopen na to reagovat.
Putin nahradil Jelcina i kvůli tomu, jak hrozně si vedla ruská ekonomika. Rusko bylo vždy chudé. Panoval tam ale dojem, že na mezinárodním poli je uznávanou silou. Za Jelcina zchudlo ještě více a nebylo už ani vnímáno jako velmoc. Putin musel řešit obojí a jeho cílem bylo, aby Rusko bylo opět bráno vážně. Kritický okamžik představovala ukrajinská revoluce v roce 2004. Putin tehdy obvinil CIA a západní rozvědky, že organizovaly protivládní demonstrace. Nabyl v té době přesvědčení, že západ chce Ruskou federaci zničit a poslat ji tam, kam se odebral Sovětský svaz. Rusové od roku 2004 pracují na tom, aby „oranžovou revoluci“ na Ukrajině eliminovali v tom smyslu, že když tuto zemi nemohou ovládat oni, nebude ji ovládat ani Evropa a USA. Nebyl to jediný cíl, ale byl to cíl hlavní.
Rusko na mezinárodní scéně bodovalo tím, že přes energetiku posílilo vazby s Evropou a zejména s Německem. Významného úspěchu dosáhlo během konfliktu v Sýrii, když Obamova vláda hrozila leteckými útoky. Rusové proti tomu agresivně protestovali a navrhovali vyjednávání. Z této krize vzešlo Rusko jako rozhodný hráč, Spojené státy se naopak zdály být nerozhodné a neschopné činů. Letošní události na Ukrajině byly ale pro Putina devastující. Janukovič ze země uprchl, vlády se chopily prozápadní síly. Putin čekal, že na východě propuknou obrovské protesty, k nim ale nedošlo. Poté sázel na to, že nová ukrajinská vláda zničí sama sebe a že se mu podaří rozdělit USA a Evropu za pomoci silných obchodních a energetických vazeb. Následně ale došlo k sestřelení malajsijského letadla, což snižuje Putinovu schopnost rozdělit USA a Evropu.
Putin se může změnit z efektivního a sofistikovaného vůdce, který bezohledně využívá svou moc, na nebezpečnou a nekompetentní figurku. A západ by měl začít zkoumat, jak efektivní a racionální skutečně je. Putin také musí brát v úvahu osud jeho předchůdců. Chruščov se v říjnu roku 1964 vrátil z dovolené a zjistil, že ho nahradil jeho oblíbenec Brežněv. Současná situace není pro Rusko ani zdaleka tak katastrofická, jako tomu bylo za Chruščova či Jelcina. V poslední době došlo ještě k jejímu zhoršení. Po oživení z krize roku 2008 přišlo několik let klesajícího produktu, centrální banka letos čeká nulový růst. S ohledem na poslední vývoj lze očekávat, že ruská ekonomika nakonec v tomto roce spadne do recese. Vládní zadlužení se během posledních čtyř let zdvojnásobilo. Ukrajinská krize vše ještě více zhoršuje, přišel odliv kapitálu, přímé zahraniční investice klesly v první polovině roku na polovinu.
V systému, který Putin pomáhal budovat, nejsou demokratické procesy možná tím nejlepším základem pro odhad dalšího politického vývoje. Putinova schopnost udržet si domácí podporu klesá a řada politických frakcí se obává toho, co jim přinesou vazby s vůdcem, jehož hvězda upadá. Chruščev neuspěl v ekonomické oblasti a v zahraniční politice. Podobně jako jeho by i Putina mohli nakonec odstranit jeho kolegové.
Lze jen těžko odhadnout, jak by se podobná krize vyvíjela. Je tu řada možných kandidátů na nového vůdce Ruska a i v Evropě už je řada lidí, kteří by Putina rádi viděli na odchodu. Musí tedy rychle změnit směr, nebo může být odstraněn. Takovou možnost určitě zvažuje i on sám každý den. Hrozí tu však nebezpečí, že s tím, jak bude upadat jeho vliv, jeho agresivita nebude klesat, ale naopak růst. A pokud si někdo myslí, že Putin je nyní tím nejagresivnějším vůdcem Ruska, který také používá největší represe, není tomu tak. Například Lenin naháněl hrůzu, ale Stalin byl ještě mnohem horší. Možná, že jednou budeme hledět na Putinovu éru jako na časy volnosti.
Zdroj: George Friedman, Geopolitical Weekly