Jednou mi jeden chytrý chlapík řekl, že jedinou akcií, na kterou je ochoten si vsadit ve velkém, je . Když jsem se ho ptal proč, odpověděl: „Ta akcie roste!“ Bylo to v září 2012. Podobné uvažování je příkladem chování, kterému říkáme následování trendu. Tento jev byl vždy záhadou a poslední dobou se mu dostává pozornosti ze strany vědců. Robin Greenwood a Andrei Shleifer zkoumali velký počet průzkumů provedených mezi investory. Zjistili, že jejich očekávání jsou často prostou extrapolací minulého vývoje. Když akcie rostou, lepší se očekávání a peníze tečou do akciových fondů. Vše jen proto, aby investoři realizovali ztráty ve chvíli, kdy se akcie vrátí na dlouhodobý trend. Sledování trendu stojí investory hodně peněz, což dokazuje i čerstvá studie z Federal Reserve Bank of St. Louis.
Svět se někdy mění rychle, někdy jen pomalu. Pokud předpokládáme, že změna je rychlá, představují pro nás krátkodobé zisky signál, že se vše posouvá k lepšímu a naopak. Zdá se však, že ve financích je takový předpoklad většinou špatný. Nejlepším příkladem je to, co nazývám iluzí put opce. Předpokládejme, že existuje aktivum, jehož návratnost se podobá krátké pozici na put opci, která leží hluboko „mimo peníze“. Jde o opci vázanou na nějaké agregované aktivum, jako například index Standard & Poor's 500 či americkou ekonomiku. Většinou bude takové aktivum v plusu a put opce, která je sázkou na pokles, nebude využita. Ti, kteří sledují trend, se budou radovat z toho, jak jde toto aktivum nahoru. Pohled na nedávnou historii také ukazuje, že i riziko je zde nízké. Problém spočívá v tom, že tu je sice málo pravděpodobná, ale stále existující možnost obrovských ztrát.
Trend je přítel, ale...
Konkrétních příkladů podobných aktiv mohu jmenovat několik. Patří sem třeba finanční produkty odvozené z hypoték. Před rokem 2007 byly naceněny jen podle dat z jejich velmi krátké doby existence. Ukázalo se, že jde fakticky o popsané krátké pozice na put opce na americký trh s bydlením, které jsou hluboko mimo peníze. Jako další příklad lze uvést hedge fondy v devadesátých letech a na počátku nového tisíciletí.
Třetím příkladem je Japonsko. Tento příklad souvisí s lidským kapitálem, který je specifický pro konkrétní firmu. V Japonsku nejsou lidé obvykle zaměstnaní kvůli jejich obecným znalostem, ale kvůli jejich přínosu pro danou firmu. Tamní společnosti zase lidem nabízejí celoživotní zaměstnání, ale během hlubokého propadu ekonomiky propouští i zaměstnance, které by si jinak drželi celoživotně. Tito lidé pak mohou nabídnout jen velmi málo lidského kapitálu. Jejich specifické znalosti a dovednosti jsou další put opcí, tentokrát na japonskou ekonomiku. Zdá se mi, že pověstná averze k riziku, která je pro Japonsko typická, není ničím jiným, než iluzí této put opce a následováním trendu.
Poučení z uvedených úvah je jednoduché. Trend je naším přítelem až do chvíle, kdy se zlomí. Nenechte se jím pobláznit, někdy se svět pod našima nohama změnil, někdy pouze čelíme skrytým rizikům a čeká se jen na to, až se tato rizika projeví svou plnou silou.
Autorem je ekonom Noah Smith.
Zdroj: Bloomberg