Z tuzemského průmyslu přicházejí v poslední době poměrně příznivé zprávy. Například míra využití výrobních kapacit se v prosinci 2014 zvedla na téměř 84 procent a očekávané zvýšení zhraniční i domácí poptávky a plánované vyšší investice v příštím roce dávají za pravdu mírně optimistické náladě. Jsem také optimista, jako i většina podnikatelů, jinak bychom snad do byznysu ani nemohli vstoupit. Přesto je nutné nezapomínat na řadu rizik, byť to zní trochu jako klišé. A k těm největším rizikům patří situace kolem Ruska, sankcí EU, odvetných sankcí a v neposlední řadě překotný vývoj rublu.
Mnozí čeští přímí exportéři již nyní pociťují zhoršenou platební schopnost ruských firem a v některých oblastech a oborech i sníženou poptávku po evropském zboží kvůli výraznému poklesu kurzu rublu. I pro naše exportéry je rublové vlnobití určitým problémem, nelze se pojistit, naše zboží je pro Rusko dražší a zhoršuje to platební schopnost ruských subjektů, keré mají prostředky a transakce v zahraničních měnách.
V okamžiku, kdy se objevily první náznaky chystaných sakcí proti Rusku, byl to právě Svaz průmyslu a dopravy ČR, který inicioval vytvoření vládního krizového štábu, který by monitoroval názory firem a reálné dopady na české exportéry a investory. Zdaleka nejde jen o ta necelá čtyři procenta vývozu do Ruska z celkového exportního koláče a o okamžité negativní dodpady na jednotlivé firmy, nýbrž zejména o to, jak udržet české pozice na ruském trhu a současně nevybočovat z řady zemí Evropské unie.
A v okamžiku turbulencí rublu je pro nás základní prioritou to, aby se i v ČR vytvořil či využil expertní tým, který má situaci minimálně monitorovat a navrhovat řešení. Potěšila mě proto zpráva, že česká vláda podpoří české firmy působící v Rusku. Politická sitauce se totiž dále vyhrocuje, ruská ekonomika se v příštím roce propadne podle některých odhadů o čtyři procenta a míra inflace dosáhne dvouciferných čísel. Známá jsou čísla, že ztráty za rok 2014 způsobené poklesem cen ropy Rusko odhaduje na 90 až 100 miliard dolarů a dopad sankcí vyčísluje asi na polovinu této sumy. Přesto přese všechno zůstává ruský trh pro české firmy perspektivní. Proto musíme jednat.
Mrzí mě, že jiné země jako Německo či Rakousko už zorganizovaly setkání smíšených mezivládních komisí, zatímco setkání nějaké česko-ruské komise ještě neproběhlo. Mezivládní komise a její svolání je nesmírně důležité, mimo jiné se od ruských partnerů dozvíme, jak oni vidí situaci a jaká navrhují řešení. Ať se to někomu líbí nebo ne, musíme do Ruska jezdit. Nejde ale jen o politickou podporu, aktivní musejí být i profesní sdružení, jakým je Svaz průmyslu a dopravy ČR. Jsme schopni zorganizovat mise do těch oblastí, kde je průmysl, kde je rozběhnutá spolupráce, kde je poptávka, tedy například Ural a Sibiř. Ale nejde jen o Rusko, ale také o Kazachstán a Bělorusko.
Mám za to, že nejistota z vývoje v Rusku, neukotvený slabý kurz tamní měny, sankce, slabá ekonomika, nízká cena ropy v USD, vyšší inflace, to není prostředí příliš atraktivní pro investory, zejména pro ty, kteří investují dlouhodobě. Proto jakékoliv signály od českých firem o možnostech prodejů či utlumení aktivit nejsou tím, co bychom chtěli slyšet. Naštěstí řada z těch, kteří působí přímo v Rusku situaci zatím ještě tak dramaticky nehodnotí. Pozorně však sledují vývoj a bezpochyby hodnotí situaci jako krizovou. České firmy ale nechtějí ztratit ruské trhy. I tamní firmy mají zájem na pokračování spolupráce. Cesta spolupráce například formou společného podniku v Rusku je teď zřejmě hlavní možností, jak si nějakým způsobem trhy udržet a dopady nejsou tak negativní jako u pouhého exportu z Evropy. Nebylo by proto moudré opouštět dobrou příležitost.