Americká centrální banka nechala investory nakouknout pod pokličku tvorby své měnové politiky, když dnes zveřejnila zápis ze svého prosincového zasedání. Během něj přikročila k zásadní změně své rétoriky, když dřívější slovní závazek, že sazby udrží na nízkých úrovních po „značnou dobu“ nahradila frází, že v "načasování zvýšení sazeb bude trpělivá". Termín by pak měl podle vyjádření členů naznačovat, že normalizační proces nezačne dříve než po „po dvou jednáních“.
Zápis z prosincového zasedání zároveň odhalil, že důvodem pro rétorickou změnu, na které se shodla většina účastníků, byla flexibilita nového slovního spojení. Dřívější termín udržení sazeb na nízkých úrovních po „značkou dobu“ totiž měnové autoritě svazoval ruce, neboť byl až příliš svázán s koncem programu nákupu aktiv. Pro finanční trhy se totiž „značná doba“ stala synonymem pro periodu, k jejímuž uplynutí by mělo dojít zhruba po 6 měsících. S ohledem na formující se očekávání, která jsou klíčovou součástí transmise monetární politiky, se tak Fed nahrazením fráze de facto pokusil odstranit jejich ukotvení a ponechat si dostatečný manévrovací prostor. Jen málokdo na trhu věří, že by ke zvyšování sazeb mohlo dojít už po oněch zmiňovaných „dvou jednáních“ a očekávání tak pravděpodobně zůstanou na dřívějších odhadech, přesto by jejich ukotvení mohlo s ohledem na postoj Fedu klesnout. Fed tak může normalizaci své měnové politiky i nadále bezpečně přizpůsobovat informacím proudícím z reálné ekonomiky.
Právě hospodářskému vývoji věnoval zápis největší prostor. Na trhu práce autorita pozoruje pokračující zlepšení podmínek, když termín nevyužití kapacit na trhu práce mizí“, nahradil původně uváděné „postupně mizí“. I přesto nadále dynamika růstu mezd pouze mírně překonává tempo růstu cen, což zpomaluje proces naplnění inflačního cíle. K samotné inflaci poté autorita vlastní postoj příliš nezměnila. Jak plyne ze zápisu, nadále ponechává projekce pro růst cen v následujících letech beze změny a očekává postupné přibližování inflace směrem ke stanovenému 2 %-nímu inflačnímu cíli, pod jehož úrovní by se měla pohybovat (v důsledku nižších cen ropy a klesajících importních cen). Riziko pro inflační odhad poté Fed vnímá mírně na spodní straně, když reflektoval skutečnost, že ani monetární ani fiskální politika není v pozici na odvrácení případných nepříznivých šoků. V otázce vlivu poklesu cen ropy na inflaci zápis odhalil, že ačkoliv členové počítají s krátkodobým tlakem na zpomalení dynamiky růstu cen, efekt by měl být pouze dočasný. Inflační očekávání by tak neměla být výrazně pozměněna.
Ze zápisu také vyplývá, že se zástupci měnové autority přiklání k odhadům zrychleného ekonomického růstu USA v následujících dvou letech. Pomoci by měla nižší cena ropy (tzv. nákladový šok), jejíž efekt členové Fedu v konečném důsledku očekávají pozitivní. Akcelerace HDP by navíc měla být natolik silná, že meziroční změna klíčového agregátu překoná tempo růstu potenciálního produktu v důsledku zlepšené spotřebitelské a firemní nálady. Nadále by tak mělo dojít k uzavírání mezery výstupu a dalšímu tlaku na zlepšení na trhu práce. S ním by pak souvisel postupný růst mezd, který by podpořil inflaci v ekonomice.