Kolaps amerického dolaru

Rozdíl mezi reálnými penězi a nekrytými penězi leží u samotných kořenů světové peněžní krize a blížícího se kolapsu amerického dolaru.

Ekonomické funkce peněz

Peníze v jakékoliv podobě by měly sloužit následujícím čtyřem funkcím:

• Účetní jednotka
• Médium směny
• Zásobárna hodnoty
• Jednotka pozdržených plateb

Všechny tyto funkce a jejich výhody předpokládají, že jsou peníze spolehlivé, což znamená, že je jejich kupní síla stálá.

Jak civilizace pokročila, zúžily různé společnosti různé varianty peněz do typů, které fungovaly nejlépe a komodity, jež byly vybrány takřka všeobecně, byly zlato a stříbro.

Původ dolaru

V Ústavě Spojených států se nachází ustanovení, že „v pravomoci Kongresu je razit peníze a upravovat jejich hodnotu“, což znamenalo, že měl Kongres moc brát zlato a stříbro, které tehdy země uznávala jako platidlo, a dát mu formu mincí.

A právě proto oddíl 10 prvního článku americké Ústavy zakazuje americkým státům učinit legálním platidlem k vyrovnání dluhů cokoli jiného než zlato a stříbro.

Záměrem bylo, aby se tržní hodnota kovu, z něhož mince je, rovnala nominální hodnotě mince.

Dolar byl poprvé definován v zákonu o ražbě z roku 1792 jako 24,057 gramů ryzího stříbra.

Zákon o federální rezervě z roku 1913 a rozklad dolaru

První krok směrem od plného krytí a začátek konce ekonomiky Spojených států přišel se zákonem o federální rezervě z roku 1913. Tento právní předpis, kterému se jinak říká Owen-Glassův zákon, založil politicky nezávislý Federální rezervní systém, a to především za účelem dohledu nad bankovním systémem a jeho regulace, řízení peněžních zásob skrze nákup a prodej vládních cenných papírů a působení ve funkci zúčtovací banky pro převod hotovosti skrze celý bankovní systém.

Jedním z prvních činů nové Banky federálních rezerv bylo představení měny zvané federální rezervní bankovky, které byly směnitelné za „zlato nebo jakékoliv zákonné peníze“. Zákonnými penězi byly míněny pokladniční poukázky či zlaté a stříbrné mince.

Konec krytí dolaru zlatem a stříbrem

Zákon o zlaté rezervě z roku 1934 pak odstranil z federálních rezervních bankovek slovo „zlato“. Nová výplatní klauzule tedy říkala, že tyto bankovky jsou směnitelné za „zákonné peníze“ v kterékoliv Bance federálních rezerv.

Byla to změna sice nenápadná ve formulaci, za to zlověstná ve svých důsledcích.

Dne 2. Listopadu 1963 byla výplatní klauzule odstraněna úplně, což učinilo veškerou měnu Spojených států vnitřně bezcennou. Od toho dne se americký peněžní systém přetransformoval ze systému založeného na zlatě a stříbře, který je specifikován v Ústavě, do systému nekrytých peněz.

Americké federální bankovky se staly dluhopisy na nic, respektive nestaly se ničím jiným než kusem papíru.

A co víc, tyto federální rezervní bankovky nepředstavovaly jakákoliv pasiva na straně jejich vydavatele!

Bretton Woods, mezinárodní Zlatý standard a status rezervní měny

Dolar sice ztratil krytí zlatem na domácí půdě, ale na mezinárodní úrovni byl stále považován za „stejně dobrý jako zlato“ díky dohodě, která vznikla na peněžní a finanční konferenci Organizace Spojených národů, která se konala v Bretton Woods ve státě New Hampshire v červenci 1944.

Bretton Woods bylo setkání finančních hlav spojeneckých zemí, které kromě jiných ekonomických mezníků založilo Mezinárodní banku pro obnovu a rozvoj (Světovou banku) a Mezinárodní měnový fond (MMF).

Dolar byl v Bretton Woods stanoven jako světová rezervní měna a bylo rozhodnuto, že všechny země svážou své měny s americkým dolarem a Spojené státy zajistí, aby bylo možno dolar vykoupit v sazbě 35 dolarů za trojskou unci zlata.

Status rezervní měny znamenal, že se dolar stal měnou používanou i jinými vládami.

Brettonwoodský systém měl ale jednu obrovskou chybu – časovanou bombu.

Nikde nebyl stanoven hotovostní poměr, pokud jde o to, kolik dolarů může být vytvořeno na jednu jednotku zlata.

To, že je jejich měna světovou rezervní měnou, dovolovalo Spojeným státům tisknout dolary na krytí vlastních rozpočtových schodků, aniž by to mělo významný dopad na jejich vlastní ekonomiku (ovšem pouze dočasně…)

Zavírání zlatého okna

Dne 15. srpna 1971 prezident Nixon zrušil zlatý standard.

Poprvé v historii Spojených států se měnová zásoba stala zcela nekrytá. A vzhledem k tomu, že brettonwoodský systém spojoval všechny světové měny se zlatem prostřednictvím dolaru, všechny měny na této planetě se staly nekrytými současně.

Ukončení platnosti brettonwodského systému v roce 1971 osvobodilo dolar od jakýchkoliv fiskálních omezení a dovolilo Spojeným státům tisknout tolik papírového „zlata“, kolik chtěly.

Tato moc trvá dodnes. Žádná jiná země nemá tuto výhodu.

Tato výhoda umožňuje Spojeným státům zdaňovat pomocí inflace nejen vlastní obyvatelstvo, ale také obyvatelstvo celého světa.

Inflace měnové zásoby nerespektuje žádné hranice.

Každý nový dolar, který je vytištěn, snižuje hodnotu všech ostatních dolarů kdekoliv na světě a současně tím snižuje hodnotu prakticky všech ostatních měn na světě.

Až se inflace, kterou Spojené státy vyvážely, vrátí domů…

Rozhodnutí opustit zlatý standard bylo zničující a nakonec povede k úpadku dlouhotrvající americké dominance nad světovou ekonomikou.

Federální rezervní systém postavil myšlenku elastické peněžní zásoby na hlavu jejím nekonečným rozšiřováním.

Chová se jako člověk závislý na heroinu – potřebuje stále větší a větší dávku.

Federální rezerva se nestala ničím jiným než motorem ustavičné inflace.

To, co je důležité, byť zatím ne tak zřetelně viditelné, je, že inflaci brzy Spojené státy pocítí jako hyperinflaci, až se k nim hezky vrátí všechny ty dolary nahromaděné v zahraničí.

Dříve nebo později přijde doba, kdy v zahraničí americké dolary již nebudou chtít. Takže do USA přestanou posílat své zboží a začnou u nich utrácet své nakupené dolary, za americké zboží.

Všechny ty dolary, které jsou uložené v Číně, Japonsku a kdekoliv jinde, se vrátí, aby zaplavily Spojené státy, čímž vyženou ceny všeho, co není přibité.

Veškerá inflace, kterou Spojené státy 40 let vytvářely, se k nim vrátí jako tsunami.

Hrozícímu kolapsu dolaru bohužel již nelze předejít, lze ho pouze pozdržet – ale to jen za cenu zhoršení kolapsu…